Zápletka
Grandad je starej chlápek, co si nikdy nepamatuje, co je za den, kde je a občas ani neví kdo je. Co byste taky čekali od starého muže. Grandad však dělá někdy ještě něco horšího, jeho zvykem je schovávat různé věci na různá podivná místa, přičemž posléze zapomene, kam je dal.
Dneska ráno se zčistajasna objevil v hale (určitě víš co tím myslím) a zjistil, že tam lítá něco štípavýho ve vzduchu, a proto se rozhodl si obléknout své tričko. Ale bohužel úplně zapomněl, kde ho vlastně má . . .
A tak se dědula vydává hledat svůj nátělník, k tomu mu dopomáhej bůh a především jeho elektrický vozíček pro invalidy (patrně slouží i pro zahraniční cesty, protože na jeho zadní straně je značka GB). Ano, hrdina jezdí v prvním díle na vozíku, ten má baterii, která se během hry postupně vybíjí. S vozíkem jezdí po domě a hledá. Jelikož však úplně zapomněl, kde co nechal, musí se štourat v každé skulině, aby objevil, že za obrazem je klíč, v harampádí je pojistka, elektrický proud stále jede apod. Při kombinaci různých, poměrně logických, akcí potom postupuje stále dál, až snad, jednou, najde svůj vysněný nátělník.
Při svých pokusech vám bude počítač odpovídat občas poměrně skoupou angličtinou, ale naopak někdy vás nechá pořádně si počíst o významu té které věci. Nedá se tedy říci, že by celý děj byl až tak prostý na pochopení i přes poněkud stupidní (ale pro důchodce životně důležitou) zápletku. Graficky hra odpovídá poměrně dobře standardu druhého dílu, tedy není o moc horší. K vytvoření hry použil autor jazyka STOS v2.6, který bohužel nedokáže podporovat Falcona, takže ji lidé s tímto komplem patrně budou muset oželet, zato všichni ST/STE dobrodruzi si přijdou na své. Ovládat to celé můžete buď joystickem nebo klávesnicí/spacebarem a použitou řečí je angličtina.
Jelikož se jedná o shareware, tak Grandada sice můžete kopírovat komu chcete, ale pokud se dostanete přes přízemí, budete muset zadat vstupní kód, který se dozvíte pouze tehdy, když pošlete 5 liber na adresu:
Ian Scott
99 Mill Lane
Bradwell
Gt. Yarmouth
Norfolk
NR31 8HR
United Kingdom
Mimochodem, ti co si čtou Narsil zadara by mohli na adresu E.H., Karel Rous ml., Fišova 22, Brno, 602 00 poslat 28 Kč (Sk, i slovenští čtenáři mohou přispět) jako registrační poplatek.
Ale to jsem přece jen trochu odběhl od tématu a mezitím uplynul rok a měsíc od června 1992 a Ian si řekl, že by Grandad, stejně jako Terminátor mohl pokračovat. Píše se tedy červenec roku 1993 a on je zpátky, tentokrát však jako lakomější, neurvalejší a smradlavější, tj. totálně bídný dědula.
Po delší rozvaze zjistil, že trávil příliš mnoho času blouděním po domě (vzpomínáte, vrata domu byla zavřená, aby chránila dědu před okolím a okolí před ním samým) a hledáním nějakých částí svého ošacení. Dnes se tedy rozhodl vyjít si na čerstvý vzduch. Zabalil sendviče, skočil (doplazil se) na svou motorovou tříkolku a odjel do parku. My se k němu připojíme v časné poledne, kdy si povídá s Tadem Peckishem. Proboha! Zdá se, že někde nechal své sendviče. Určitě je nechal někde ve Funlandu, jen si vzpomenout, kde to přesně bylo.
A příběh může běžet od začátku. Oproti prvnímu dílu se však Grandad řítí se svou trojkolkou o poznání rychleji než s elektrickým vozíkem. Mimo to potká v parku spoustu zajímavých lidí, mimo jiné nemakajícího zedníka, zmrzlináře hledajícího svou dceru, skauta, policistu, který poté, co mu podstrčíš pánský časopis opustí své stanoviště, a spoustu dalších. Mě osobně nejvíce zaujala exhibicionistka v místnosti úplně nalevo, od ní se dozvíte opravdu hodně zajímavých věcí.
Grafika je opravdu o něco lepší, barevnější a opětovně dokazuje, že kdo to umí se 16 barvami, ten prostě umí (ostatně vzpomínám si na grafiku na Atari 800 u hry Goonies, tam byly pro pozadí hry sice jen 4 barvy, ale taky stačili). Zvuk tentokrát o dost polepšil, takže ptáčci pískají, fontánka bublá a dědovo vozítko vrčí. A protože je celý scénář poněkud rozsáhlejší, tak hra zabírá místo jedné diskety dvě a registrace stojí 8 liber (bez registrace se nedostanete do Funlandu, protože na to potřebujete vstupní kód). Pro programování byl použit, jak sám autor říká, starý dobrý STOS.
Jeden takový drobný postřeh, všimněte si nápisu G2 u intra, nepřipomíná vám něco?
A jak bych tedy celkově oba díly zhodnotil. Autor oběma hrami potvrdil, že má dostatek tvůrčích nápadů, líbí se mu patrně důchodci obtěžující všechny ostatní, dokazuje schopnosti počítačů ATARI, které zdaleka neskončili v roce 1990, jak se nám snaží Andrej Anastasov a ostatní PC mani dokázat. Z toho všeho vyplývá, že jak Grandad I, tak Grandad II jsou dobrým softwarem, který by měl bezpochyby každý Atarista mít.
HEAD