Bloodwych

Jsou hry, které vás uchvátí svojí grafikou. Jsou hry, které vás dostanou pro svojí skvělou muziku. Existují však i takové hry, při nichž zapomenete na čas a přetékající voda z vany doprovázená výkřiky sousedů plných zloby pro vás nebudou důvodem pozornosti (Pokud tím vytopeným sousedem nejste zrovna vy sami). Dost už ale polemiky, ta není předmětem této recenze.

Hra, kterou vám chci představit je dílkem poněkud starším. Jde o dungeon s příznačným názvem BLOODWYCH. Tento dungeon se vyznačuje tím, že ho mohou hrát dva hráči současně. Při této volbě je obrazovka monitoru horizontálně rozdělena na dvě části. Herní okno je velké pouze sedm krát deset centimetrů. Hráči tady mohou ovládat své postavy nezávisle na sobě. Mají možnost postupovat spolu nebo samostatně, cílová cesta je vždy stejná (v případě ponorkové nemoci se mohou utkat navzájem). Svého spoluhráče vidí ve svém hracím oknu jako skupinku čtyř postav. Ale abych nepředbíhal. Po nahrání hry máte výběr ze čtyř variant způsobu hraní. Za prvé, buď začínáte sám bez skupiny (za druhé, oba dva bez skupiny), nebo za třetí, sám s určenou skupinou (za čtvrté, oba dva se skupinou). Při volbě bez skupiny si zvolíte vlastní postavu z šestnácti možných. Každá má jinou charakteristiku, jak to u správného dungeonu má být. Ostatní tři pak vybíráte cestou. Máte možnost s nimi komunikovat. Každá postava je čestným vlastníkem knihy kouzel a vaku s věcmi. Zbraně a jídlo nacházíte po cestě. Nová kouzla si máte možnost vybírat podle zkušeností a počtu peněz (zdarma nedostanete nikde nic, tedy možná přes h . . u to ano). Podzemí jsou dosti rozsáhlá a nejednou se vám stane, že zabloudíte. Mapa ve hře? Co to je? Cestu vám budou zpříjemňovat pavouci, draci, kamenní muži a další nepříliš vábné podzemní bytosti. Několik hádanek se tu také někde najde, ale Dungeon Master to rozhodně není. Kdyby se vám náhodou stalo (a to si pište že stane), že nějaký vzteklý kouzelník předvede sadu svých kouzel na členovi vaší party, nezoufejte. Jsou dvě možnosti, buď to dotyčný přežije a z nevrlého kouzelníka naděláte sadu párátek, nebo v tom horším případě seberete ostatky z člena party a vydáte se směrem k oživovací místnosti. Energie postav se po bojích postupně doplňuje sama, ale trochu spánku také ještě nikomu neuškodilo. Nejlepší pravidlo, které zde platí je 'sejmi koho potkáš'. Nesmíte to brát ovšem doslova, né všichni jsou totiž zlí. Potkáte také spostu bytostí, s kterými je možné komunikovat, vyzvídat apod. Abyste se úspěšně mohli pohybovat v labyrintu chodeb budete potřebovat klíče, takže se nebojte že na něco zapomenete. Bez správného klíče se dál nedostanete. Musíte také šetřit s jídlem a pitím, zvláště pak při hře dvou hráčů máte co dělat aby nepomřeli hlady.

PS:Pokud z vás někdo tuto hru dohrál dejte mi prosím vědět. Rád bych zjistil jak ta hra končí. Já už nemám kdy, protože čas a já nejsme kamarádi. Díky.