Jak už jste si mohli v minulém a předminulém čísle všimnout, měl se konat někdy začátkem května v Bratislavě Demobit 95. Konal se? Ano, konal.
Termín a místo bylo upřesněno tak měsíc před akcí, takže nezbývalo, než se psychicky připravit a 5. května se vydat do Bratislavy, kde všechny, kdo tam byli, čekaly dva dny plné dem, hudby, grafiky, nebo hraní Dooma. Šťastnější lidé se zde potkali se svými známými a pokecali o všem okolo své oblíbené značky počítače. Tzn., že Ataristé se sdružovali převážně kolem Atari, Amigisté kolem Amig apod. Samořejmě i zde se našli multiplatformní jedinci, kteří pendlovali mezi všemi značkami a hledali to nejlepší. Já s NEDem a Intuitionem jsme přijeli na akci asi kolem 12. hodiny. Nutno říci, že hned v prvním okamžiku si člověk povšiml ne zcela dobře fungující organizace celé akce. Uznávám, že fronta 10 lidí při čekání u pokladny není zas tak mnoho. Ale pokud v tomto poměrně krátkém zástupu stojíte asi tak 15 minut, budete si myslet své. Na ID disketu (disketa pomocí níž se každý návštěvník identifikoval) byly u každého zapsány informace, později patrně použité při samotném hlasování. Zarážející však bylo, že pořadatelé chtěli vědět nejen jméno, přezdívku a skupinu, ale do svých soukromých papírů si psali i čísla Občanek, nebo pasů.
Dostali jsme tedy své ID diskety a vrhli se do víru dění. Právě byly předváděny obrázky pro ZX Spectrum, bohužel zobrazovací jednotka byla tak mizerná, že i přes příšeří, které v sále bylo, se nedalo rozpoznat, co vlastně autoři nakreslili. Další šokem byly 3. kanálové hudby pro Spectrum, puštěné přes reproduktory hodící se spíše na diskotéku, které svojí hlasitostí přesvědčili, že následujících 24 hodin bude opravdu tvrdých. Postupně se vystřídala také dema pro ZX Spectrum (je až s podivem, co se dá na těchto počítačích stihnout).
Po nich přišel na řadu další počítač Commodore C-64, tento nejúspěšnější 8-bitový stroj na světě skutečně ukázal, v čem je jeho síla. Kanálová hudba zněla alespoň tak dobře jako na ST, grafika vypadala také vcelku dobře, avšak nejlépe dopadla v jednom demu ZOOM rutina s plynulou rotací. Pochopitelně se pokoušeli autoři i o různé plasmy apod. Ty však v nižším počtu barev patrně ani nemohly vyznít. Osobně si myslím, že i přesto, že spousta lidí vidí dnes PC486 jako minimum pro programování her, osmibity nejsou zdaleka mrtvé, alespoň v demoscéně ještě ne. Protože základním pravidlem dema je být frajer v programování na určité věci a je vcelku jedno, jestli je to osmibitový systém, nebo 64 bitové PC (mimochodem, víte, že hlavním procesorem v Lynx II je MC65C02, takže doporučuji všem C-64 programátorům sehnat $5000 a koupit si systém na vývoj her pro tento systém).
Po osmibitech se opět ozvala Slovenská Pojisťovna se svou neodbytnou reklamou, kterou v prvním okamžiku každý považoval za nové multimediální demo. Naštěstí ta reklama byla tak blbá, že po chvíli každý pochopil, oč běží, a přestal se jí věnovat.
Po reklamě nastal víceméně chaos, tedy popravdě, ten provázel celý demobit od začátku do konce, ale proč se tím zabývat, vždyť to byl teprve první ročník.
Nevím přesně v kolik hodin, ale najednou nadešel čas a na scénu se dostaly počítače ATARI. Bohužel z osmibitů se do soutěže nikdo nepřihlásil, takže se začínalo až s ST. Na úvod Baky a jeho kamarádi pustili pár zahraničních kousků pro STE, patrně aby si to všichni užili. Poté přišla samotná soutež dem (grafika i hudba byla hodnocena společně s Amigami a PC). Jednotlivými demy se zabýváme v jiném článku dnešního Narsilu, tak spíše k atmosféře celé soutěže. Nejdříve byla předvedena Intra. Této soutěže se zúčastnil Intuition, Sedma Soft a Baky Soft. První Intro zobrazovalo rotující pointíkovou kouli odrážející se od země. Celé to doprovázela hudba použitá v NEDově screenu nikdy nevydaného demo projetku Falling Up. Druhým demem byla plasma fungující pouze na STE. U ní byl autor nejvíce pyšný na to, že paletu barev nekopíroval jako každý spravný Motorolák příkazem MOVEM, ale použil zcela originálního řešení kopírovat ji blitterem. Po delším výslechu sice přiznal, že to patrně na rychlosti celé plasmy vůbec nepřidalo, ale ke spokojenosti mu toto využití STE určitě stačilo. Poslední intro v soutěži využívalo zcela originálního způsobu spuštění, které mohlo být méně znalými považováno možná i za samotné autorovo dílo. Skutečnost však byla taková, že Baky využil ke spuštění svého Intra (jmenovalo se Save Our ST, ano i naši slovenští přátelé se zapojili do záchrany ST scény) Pure Debuggeru z Pure C.
Samotná dema následovala v podstatě vzápětí, jen bylo několikrát prohozeno ST za STE a naopak, párkrát špatně propojeny zvukové kabely a mohlo se začít. Počkat!!! Ne, ještě před tím jsem se postupně já i Intuition šli raději ujistit, že to Baky nesplete a na naše dema nezapomene (u něj je totiž možné asi všechno). První na řadě bylo demo od Intuitiona, celé v češtině se spoustou scrollů, tj. přístupné i obecenstvu. Kladného ohlasu se dočkaly především hlášky typu: 'Fucking Army' a 'Modrou knížku pro všechny codery'. V té době ve mně začala hlodat jistá pochybnost. Že bychom snad s naším demem přece jen nevyhráli? Tato pochybnost se ještě prohloubila při demu od Sedma Softu, které sice nebylo graficky tak dobré jako TTFK (Tribute to Franz Kafka), ale zpracování psalo, zvláště když jsem viděl rychlost vektorů a 25Khz přehrávaný tvrdý diskotrack. Dnes již vám mohu říci, že moje pochybnost se bohužel potvrdila. O tom však více ve výsledkové listině.
Po demech pro ATARI ST nadešel čas pro Falcona, kde byla předváděna pouze zahraniční produkce, ta však stála za to. Avšak ani tato předváděčka se neobešla bez chyb, protože kabel pro spojení Falcona se zobrazovacím zařízením byl prostě divnej. Dema na ATARI byla předváděna až do devíti hodin večer, kdy organizátoři konečně dořešili všechny problémy. Poté začala soutěž módů. Tedy, nic proti psychodisko skladbám, ale čeho je moc, toho je příliš. Po poslechnutí asi 10 kousků dosáhlo mé znechucení opravdu vysokého koeficientu. (Dnes je situace už zcela jiná, s odstupem času tuto hudbu považujeme za poslouchatelnou . . . . a chybí nám . . .:-).
Stále více se připozdívalo, ohňostroj na počest osvobození Slovenska byl za námi. A sál, byť vyvětraný, správně zatuchl, od obrazovek počítačů, kterých zde byla dlé mého skromného odhadu alespoň dobrá stovka, útočily na oči příhlížejících milióny a milióny chaoticky se pohybujících bodů. Atmosféra prostě nabírala na obrátkách.
Blížila se totiž hodina začátku skutečně hlavního programu celého večera, tj. doba pro prezentaci světových dem pro Amigu a PC. PC dema byla skutečně pěkná, i když jejich začátek nebyl zdaleka impozantní, protože hned první demo se nepodařilo rozjet ani na první, ani na druhý pokus.
Dále vše probíhalo v pohodě, demo střídalo demo, hodiny vesele ubíhaly, a já začal usínat. Nechci předstírat, že se dá při 110db kdovíjak spát, ale oči si aspoň odpočinou. Popisovat situaci na plátně považuji za zbytečné, to se musí prostě vidět.
Po dvou hodinách skončilo předvádění PC, ale to už jsem se v polospánku stačil věnovat nápisu. 'MOTOROLA INSIDE' a 'To co jste viděli, bylo PC486 DX4 na 100 MHz, a teď přijde 14 MHz Amiga. Skutečně musím uznat, že dema na Amigu si s těmi pro PC nezadala, ono se to konečně dalo čekat, zvláště teď, když budou Amigy vyráběny s německou precizností (Escomem). V této chvíli už se celý sál poněkud vyprazdňoval, a postupně všichni pomalu, ale jistě odpadávali. Jako poslední bod večera (mezi 3. a 4. hodinou ráno) se vysílaly filmy vytvořené pomocí počítačů, poté program prvního dne skončil a my se konečně mohli uložit ke spánku. Nevím, jak dlouho jsem tam spal, ale po mém probuzení si jeden kopírovač u Falconu, vida, že vstávám, šel lehnout (měl za sebou pernou noc). Já se naopak začal pomalu probouzet k životu, obešel jsem celý sál. Vepředu opět (asi už potřetí) balil programátor vytváření hlasovacího systému (opravdu v té době ještě nefungoval) . . . .
Dalším podstatným bodem byla až 7. hodina ranní. Lidé se pomalu vzbouzeli a situace se stabilizovala. Někdy kolem 10. konečně spustili hlasovací systém. Začala soutěž mnohakanálové hudby. U ní bylo opravdu těžké rozeznat, že se jedná o více než 4 kanály, ale to ponechme stranou.
Já i NED jsme byli značně zničení. Tušení, že pravděpodobně nezvítězíme, nás přivedlo ke spásné myšlence (tedy spíše mě), že pojedeme domů co nejdřívě . . .
Blížila se 12. hodina a náš vlak už se pomalu blížil k Bratislavskému nádraží, Demobit byl pro nás over. Nevyspaní a unavení zbaběle prcháme, aniž bychom shlédli PC a Amiga část, nedá se nic dělat, jednou zase zvítězila únava nad nadšením.
Teď, když tady sedím, jsem konečně objevil v konferenci DEMOS na FIDOnetu konečné výsledky všech kategorií. Samozřejmě se budeme zabývat jen těmi pasážemi, které nás zajímají, tedy ne PC, ne Amigy, pouze ST a lidé kolem něj.
ATARI ST Demo compo
1. Fanta Morgana / Czex
703 Points
2. 10 Years of ST / Sedma
352 Points
3. Tribute to Franz Kafka / HEADACHE Project
109 Points
ATARI ST Intro Compo
1. Noname Intro / Baky
442 Points
2. Plasma Intro / Sedma
232 Points
3. Coders Desilusion
205 Points
Pro úplnost bychom měli ještě dodat, že Trauma skončil se svou skladbou Laudation v soutěži MÓDů na místě 15. a se svou kresbou Santa Claus Revenge na místě třetím.
Demobit i přes své chyby stál opravdu za to, myslím, že kdo tam nebyl, tak přišel minimálně o možnost setkat se s demomakery celé České i Slovenské Republiky a poznat, jak vypadá taková atmosféra na demo Party. Takže nashledanou kdekoliv, kde se budou zase předvádět dema a kde bude taky ATARI, v nejhorším případě, ahoj na Demobitu v roce 1996.
HEAD