Na poslední hru tohoto typu a z podobné historické doby si ještě všichni živě pamatujete. Ano, jedná se o Defender of the Crown, legendu mezi strategiemi. Já osobně ji dohrál jen jednou v životě a od té doby jsem již podobný výkon nezopakoval . . .
Ale o čem chci psát dnes? O nějaké novince? Ne, tentorát se jedná také o starší dílko z roku 1990. Jmenuje se zcela překvapivě právě tak, jak tato recenze, tedy Feudal Lords. Děj se sice neodehrává v Anglii starého dobrého Ivanhoea, ale pro změnu byl autory zasazen na trochu menší území Střední Anglie kolem roku 1200. Tehdy byl tento stát taktéž rozdělen na 4 velká panství, takže nezbyla jiná možnost, než vzít plácačku na mouchy, prak a vydat se na ty otrapy okolo ;-).
Hra je oproti Defendrovi o něco hůře graficky zpracovaná, to se ostatně dalo čekat, protože překonat jednu z nejlépe nakreslených her bude dost obtížné. Zato akcí je k dispozici mnohem více. Nejenže dobývate uzemí, nabíráte vojáky a dřete z poddaných daně. Navíc můžete investovat do vaší ekonomiky, tedy vystavět trh, hrad, kostel. Prodávat a nakupovat obilí, víno. Další velmi nutnou surovinou je pro vás železo, ale to se dá patrně pouze nakupovat, žádné uzemí s doly patrně v celé Střední Anglii není.
Zcela samozřejmě je možné získat informace o území a vašich protivnících či spojencích, protože se svými sousedy můžete také uzavírat dohody o míru, nebo na ně poslat najaté vrahy. Možností vám celá hra poskytne opravdu mnoho, ale jak taková hra vůbec vypadá . . .?
Jsem Malcolm z Karstenu, patří mi šíré lány okolo mého hradu, ale já chci víc, chci sjednotit tento stát, a proto musím porazit a vyvraždit rody tří ostatních šlechticů obývajících vlastně moji půdu.
Přesunul jsem skoro všechny lučištníky, vojáky a některé z mých rytířů do mobilní armády. Doufám, že to přinese úspěch. Podařilo se, získal jsem území Dyfed, je tady 56 vojáků, 3 rytíři a 23 lučištníků, jsou na mé straně. Dalším dobytým územím je Avalon.
. . . . Asi dvě minuty hrají všichni mí počítačoví protihráči . . . .
Opět táhnu, právě je léto roku 1187, krajina kolem mého hradu ožívá, kupci putují od města k městu a nabízejí vše, co se může hodit. Bohužel moji protivníci pomalu obsazují všechna území kolem mě. A já pořád nejsem na tahu. Konečně to přišlo, další uzemí je moje. Bezúspěšný byl však můj pokus o dobytí Roderickova hradu. Další rok uběhl, takže beru nové rytíře a musím zvolit ekonomiku a zaopatření vojska a lidí na příští rok.
Trochu vyšší daně snad vyřeší můj problém se zadlužením, které jsem si vytvořil postavením hradu hned vedle Roderickova. Pro jistotu přidám i něco vojákům, aby mi někam nezdrhli.
Další tah právě probíhá, hrad se z nepochopitelných důvodů nepostavil, já nemám peníze a Roderick dobývá má uzemí. Smůla. Pokus o uzavření dohody s Lotharem z Dermotu byl úspešný. Jinak mě Roderick obral o všechna uzemí, je podzim 1189 a situace vypadá tak, že nevydržím déle než 2, 3 roky.
Po té, co jsou všechna má území až na hrad v nenávratnu, ostatní čekají, kdy mě Roderick zničí, aby mohli nerušeně pokračovat v boji . . ., ale beze mě.
V podobném scénáři se odehráválo všech ostatních deset her, které má mysl strávila u Feudal Lords.
Nevím, co si o ní mám myslet, možná volím špatnou strategii boje, možná však autoři trochu nedomysleli scénář. Proč? Existuje zde totiž možnost hrát i ve čtyřech lidech proti sobě, takže to může být ta cesta, jak se dobře pobavit. Jinak prostě nevím.
A jak bych zhodnotil vše ostatní? Hudba se přehrává jen jedna, však ji můžete teď také slyšet, pár samplů sice pěkně dokresluje atmosféru, avšak zajisté neuchvátí. Grafika se dá považovat za celkem zdařilou, pouze jí snad mohlo být více.
Osobně jsem celou hru přijal s rozpačitými dojmy. Opravdu se dá považovat za pokračovetele Defender of the Crown, který má i několik dalších vylepšení a použitých nápadů, ale k dokonalosti Defendera mu prostě něco chybí, a není to jen grafické zpracování.
HEAD