Původně tento článek neměl být vůbec napsán, ale poté, co jsem se s několika přáteli na toto téma bavil, napadlo mě říci o našich pocitech (nejen mých, HEAD) i všem ostatním. Už když Narsil začínal, nepatřil jsem k zastáncům nějaké diskriminace udávání jmen ostatních časopisů věnujících se této oblasti. Už tehdy jsem se také nechtěl nijak podílet na kritice či hodnocení obsahu, ale mám dojem, že teď nastala ta pravá doba, aby to konečně někdo řekl těm dospělým dospělým (to není překlep, jen chci zdůraznit jejich duševní vyspělost, HEAD), co si o nich myslí ti obyčejní lidé, co se pohybují kolem počítačů ATARI.
Dnes se nebudu zaobírat tím, co se mi nelíbilo na prvních deseti číslech SCORE (stejně k tomu asi dojde, dopsal jsem následujících deset řádků a zjistil, že se tomu prostě nedá vyhnout), ale chci se vrátit přímo k článku, který jak zajisté všichni redaktoři SCORE očekávali, vyvolá ostrou polemiku u hráčů, ale i programátorů, nadšenců. Ano, myslím úvahu s nadpisem 'KONEC PAŕANŮ V ČECHÁCH'.
Tolik tedy můj úvodní proslov, zbytek tohoto textu bude mít v sobě zahrnuty názory, které jsem na toto téma slyšel a o které se chci s vámi podělit.
Už od prvního čísla se SCORE tvářilo jaksi profesionálněji než Excalibur, způsob psaní byl dobrý, ale už tehdy dali jeho redaktoři všem najevo, že SCORE je tu pro dospělé hráče. Nu což, řeknete si, dospělých je taky dost, takže se není čeho obávat. Co snad už tehdy všechny zarazilo byla podivná propojenost Vision a Score (My máme zase propojení Empty Head a Narsil, HEAD), ale i ta se dá pochopit, jeden bez druhého by prostě nepřežil první měsíce života.
Čísla vycházela jak na běžícím pásu, redaktoři psali jako mourovatí, ale jakoby začala z článků vyprchávat veselá mysl (redaktoři už jsou asi zpola nemocní). Kde jsou ty doby, kdy do Excaliburu psal kdosi o tom, že se mu nelíbí zahraniční recenze, které jsou psány velmi strohou formou, bez nadšení, zato však s kritickým pohledeme na každou maličkost (vadí snad někomu hra padající každých pět minut ;-)) HEAD). Tehdy asi nikoho nenapadlo, že tato doba se blíží i do krajů Českých a Moravských. Stačí si přečíst některá z posledních čísel SCORE či první LEVEL a po chvíli uvažovaní si uvědomíte pravdu. Redaktoři, nucení zaplnit celé číslo (SCORE už má snad 84 stran), se rozepisují o hrách tak vláčným způsobem, že se to občas ani nedá dočíst. Technickou dokonalost rozepíší na takových 20-30 řádků a dějovou linii popíšou s rutinou filmového kritika, který po dopití kávy zasedne a přemýšlí, jak by ten film vychválil či dorazil.
Nutně mě napadá otázka. Jsou počítačové hry pořád ještě zábava, nebo už je to jen čistá komerce? Jsou Andrew, Ice a ostatní ve SCORE stále ještě lidé, nebo už se dají považovat za stroje? Nevím . . .
Protože se považuji za tolerantního člověka, tak i toto přenesu přes srdce a čtu si další a další čísla od začátku až do konce.
A posledně mé oči narazily na dříve řečenou úvahu. Nevím, kdo vymyslel slovo pařan v souvislosti s počítači, ani nevím, proč by mě to mělo zajímat, ale zato nechápu, proč právě tohle slovo vyškrtávat ze slovníku. Osobně ho ve svých článcích příliš často nepoužívám, ale řekl bych, že toto slovo samo o sobě vyjadřuje sounáležitost všech českých (moravských) hráčů, kteří začínali s hrami v době, kdy tady počítače neměli na růžích ustláno. ŕekl bych, že se zmizením tohoto výrazu ze SCORE jakoby zmizel i duch skutečného nadšení a zůstal právě jen ten profesionální přístup, se kterým se jeho redaktoři nijak netají.
Totéž se týká uvádění celých jmen u jednotlivých článků. Mám pocit, jakoby si tito lidé už prostě přestali hrát, přestali toužit stát se barbarem, děsivou obludou nebo kouzelníkem. Nebo si jako hrdina druhé světové války zalítat s letadlem a sestřelit pár letadel německého letectva. Jakoby se tím chtěli identifikovat do zcela jiné skupiny lidí, těch, kteří hrají hry jen tehdy, když udělají obchod za milión či více. Už se těším, až jednou přijde doba, kdy se z celých jmen redaktorů stanou jen značky. Třeba AA, jako Andrew, JAE, ICE apod. Tehdy sice i oni pochopí své snížené rozhledy, ale to už bude pozdě. Oni budou jen značky v průmyslu velkých peněz a nudné zábavy. Věřím, že v té době bude Narsil pořád existovat (i když s mnohem menším nákladem) a bude se bavit tím, jak jeden redaktor se jmenuje OLDHEAD, druhý SIXTYNED, třetí LASTCHAOS, a čtvrtý třeba SLEEPVANYE.
A kdyby už tady tehdy nikdo takový nebyl, tak budou další a další, kteří budou žít ten skvělej příběh plnej zábavy a fantazie, zůstanou takoví lidé, jejichž životem nebude redaktorská značka, ale smyšlené jméno, pod kterým si představí vše, co nikdy neprožili, co prostě hráli.
SCORE, časopis životního stylu.
Ano, mít jejich životní styl je naprosto jednoduché, čtěte hodně sci-fi, fantasy, horory, neužívejte drogy, poslouchejte jejich oblíbenou hudbu, choďte na cyberpunková party a hlavně, na to nezapomeňte, hlavně mějte Zlatou platební kartou, nebo v nejhorším případě hodně naditou peněženku na zcela nové tituly za zcela nové ceny.
HEAD