Light Corridor

Přejděme už ale k vlastní recenzi. Takže, vhodím disk do drivu, zapnu počítač ... Mechanika si spokojeně pochrochtává, po chvilce se na monitoru objeví jakási pomalovaná krysa - znak firmy (myslí duhového mravenečníka, HEAD), a za pár okamžiků se k šramocení drivu přidá i modulová muzika, musím říct, že se mi docela líbí, i když jsem ji nikdy neposlouchal celou. Po dalších pár vteřinách vyjede z klasického hvězdného nebe titul hry : LIGHT CORIDOR doprovázený mluveným samplem se stejným obsahem - asi pro analfabety. Pak už je tu menu, tak akorát obsáhlé. Takže můžou hrát i dva, dá se podívat na hi-score, editovat vlastní trať a nakonec, a to se mi líbí nejvíc, jsou tady passwordy. Podstata hry je docela zvláštní, asi bych to přirovnal ke snu nějakého ping-pongového šílence, který po požití větší dávky hašiše ulehl na zelený stůl, podložil si hlavu pálkou, sadou míčků a usnul. Nebo jinak, představte si třeba Arkanoid ve 3D. Tak nějak. No měl by tady být někde obrázek, tak se po něm zkuste podívat. Ale abych se dostal dál, cílem hry je odrážet kuličku či kouli, což je dost relativní a záleží hlavně na velikosti monitoru. Při tom odrážení, což je dost zajímavé, se snažíte ještě pohybovat vpřed, abych se vyjádřil přesně po ose z v 3D prostoru. Takže odpálíte kuličku, popojedete za ní, odpálíte, popojedete a tak dál. Což ovšem jak sami tušíte není všechno, kdepak. Do cesty se totiž staví všemožné překážky - vodorovné, svislé stěny, sloupy, otevírající a zavírající se brány ... Jak postupujete do vyšších levelů, inteligence překážek stoupá, takže vám doslovně lezou do cesty a snaží se heroicky vás zastavit - sloupy se začnou pohybovat souběžně s odpalovátkem, kulička se zrychluje ... Hra navíc obsahuje několik pěkných překvapení, která nebudu popisovat, stojí za to. Naproti tomu je Coridor velmi dobře hratelný. Jde třeba o to, že po těžším stupni nenásleduje ještě těžší, ale taková odpočinková pohoda. Obtížnost stoupá pozvolna, takže to ani nezpozorujete. Tomu všemu dost napomáhá i systém passwordů, pro každý level jeden. Levely nejsou přehnaně dlouhé, takže celkově je hra docela přátelská a můžu ji hrát i já (a se mnou všichni prchliví jedinci). Po hodině hraní jsem postoupil do 18.obtížnosti, uvidíme jak se povede dál, možná, než Narsil vyjde, budete si moct přečíst kompletní seznam passwordů. No nechám se překvapit.