Je možné, že jste již dohráli Dungeon mastera, Ishary a další podobné hry, jste zamlklí a smutní, pít Vám nechutná a jíst Vás nebaví, chybí Vám prostě ten zvláštní svět kouzel, elixírů, draků a jiných potvor, svět společného putování za dobrodružstvím, na jehož konci zpravidla čeká sladká odměna, svět tajemna zatuchlého podzemí a nezkažené krásy krajiny nových zemí.
Je-li tomu tak a splníte-li ještě jednu podmínku, nemusíte si nutně zoufat. Ona podmínka jest: Ještě Vás ze sna nebudila
Jestliže jste dočetli až sem a výše zmíněná charakteristika se na Vás hodí, pak vězte, že jste prozatím opomíjeli hru, která sice není až tak původní, co se týče tématu a základních rysů zpracování, nicméně hru, která je úžasně hratelná, která překvapí poměrně kvalitním grafickým zpracováním, volbou některých nových motivů a především nádhernou atmosférou. Jistě, mnozí z Vás již shlédli na svých monitorech alespoň její úvodní část, leč od dalšího seznámení s ní je odradilo několik momentů. Stručně bych zde vypočítal ty, které zarazily, avšak neodradily mne:
1. Nasedl jsem do zvláštního vozítka na kolejnicích, to se se mnou rozjelo a nedovolilo mi vystoupit. - Tenhle oříšek je ale lehce k rozlousknutí.
2. Zhrozil jsem se nad výběrem předmětů, které jsem v první fázi hry nalézal. Skutečně: Basebollové míčky mi jako ta nejvhodnější zbraň do fantasy prostředí jaksi nezapadají. Nicméně Vás musím uklidnit, neboť v průběhu hry budete nalézat stále více a více předmětů, které správná hra tohoto druhu nemá postrádat. Berme tudíž tento nedostatek jako aklimatizaci v novém světě.
3. Chybí obvyklá směrová růžice, takže se občas stane, že se Vám zamotá hlava, myš a procesor, ztratíte směr a bloudíte. Avšak jde jen o zvyk a mohu potvrdit, že později jsem tuto pomůcku již prakticky nepostrádal. Navíc komu se občas hlava nezamotá ?
4. Děsivé je kruté třeštění hlavy po bezesných nocích, kdy pobíháte chodbami jako smyslů zbavení. Známí Vás litují, lékaři ordinují klid na lůžku, leč nic platno, kategorický imperativ Vás vede od domovních dveří rovnou k obrazovce, do světa elfů, bazilišků, skřítků a konec konců i lidí.
Jak je z výše řečeného patrno, Knightmare je hrou dungeonového typu, která se svému velkému vzoru v mnohém podobá: Potloukáte se po světě v čele čtyřčlenné skupiny; rozložení objektů na obrazovce je také zhruba stejné jako u DM. Složení skupiny však určujete trochu jinak: Volíte různé charakteristické rysy pro své postavy a ty jsou podle tohoto klíče generovány. Máte-li pak skupinu vytvořenou, vydáte se již skutečně za svým dobrodružstvím.
Zápletka není z nejoriginálnějších. Vašemu vladaři byla ukradena královská koruna, odznak moci, a je na Vás, abyste ji nalezli ukrytou kdesi ve spleti chodeb a síní dávno ztraceného paláce. Samozřejmě se neprodleně vydáte na cestu. Již zmíněnou dráhou se dopravíte do rozlehlého sadu plného zbloudilých bájných bytostí, které se neštítí jakékoliv záminky a zaútočí na Vás, jakmile jim jen na chvilku ukážete záda. Že to nemusí být vždy příjemné, je více než pochopitelné. Zvláštní je, že si na ozbrojenou tlupu nedovolují jen zakrslí skřeti, nýbrž i vzrostlí hlodavci, konkrétně jakýsi druh králíků, již ale, pakliže jsou majznuti po hlavě, zůstanou ležet v trávě a Vám poskytnou chutná sousta pro případ hladovění, což bývá proklatě často. Pro ty méně chápavé řeknu na rovinu, že se zahrada těmito potvůrkami jen hemží a je tak vítanou zásobárnou dobrého jídla. Boj s králíky se občas zvrhává v divoký lov, ve kterém hlodavec zpravidla nemá nejmenší šanci, a věřte mi nebo ne, toto je jedna z nejzábavnějších akčních řástí celé hry.
Nu. Poplenili jste zahradu, prolezli spletitými křovisky a žaludky máte plné dobré pečínky. Rádi byste si odpočinuli ? Ani nápad: V trávě jste nalezli cosi, co se po bližším ohledání může stát vstupenkou do ponurých kobek podzemí. Nikoho nepřekvapím, řeknu-li, že vchod do podzemí je střežen potvorou, na niž hrubá síla svalů neplatí a jen ušlechtilá znalost obecných zákonitostí fantasy světa ji dokáže položit na lopatky.
Pakliže jste se dostali až sem, pravděpodobně již víte, že jste právě započali jednu ze čtyř zkoušek, a nejspíše jste už také pochopili, že kýžená klenot se bude skrývat až za poslední z nich. Odtud je to však ještě hezký kousek cesty... Prozatím budete putovat palácem, likvidovat nebezpečnou havěť zemní i vodní všemožnými prostředky, budete se potit zahnáni do kouta s vědomím toho, že tady blbnete už tři hodiny a nemáte uloženou pozici, budete se snažit objevit teleporty, projít ukrytými průchody ve zdi, plavit se na člunu podzemními stokami ( což je mimochodem úchvatný zážitek a nápad hodný obdivu ), budete se ale i učit kouzlit a léčit, což Vám v budoucnu nejednou bude prospěšné. Budete se dále také oddávat Vašemu okolí nepochopitelné činnosti zakreslování mapy do čtverečkovaného papíru a přemýšlení nad zapeklitými problémy " co by se asi tak dalo udělat, aby... ". To je jen tak v kostce náplň vašich nejbližších týdnů, rozhodnete-li se hru si zahrát.
Samostatnou zmínku si nyní zaslouží zpracování hry. Pakliže zvuky nejsou nic převratného, leč postačují, velice se mi líbí grafika, a to zvláště animace jednotlivých potvor, které se na Vás vrhají. Zejména tvrdší obludky ke konci jednotlivých částí hry stojí za to vidět. S jejich rozpohybováním si totiž autoři dali opravdu práci. Jde sice o poněkud netradiční ztvárnění, každopádně ale o velice zajímavé.
V souvislosti s grafikou je pozoruhodná, a jistě potěší, možnost sám si nastavit barevnou paletu, což umožní dokonalý dojem jak na barevných monitorech, tak na televizorech. Upřímně řečeno, na barevných monitorech je to přímo nutné, neboť původní nastavení barev není právě nejšťastnější.
Hra má rozsah dvou dédéček, přičemž je potěšitelné, že během hry disketa není téměř vůbec využívána, čimž odpadají nechutné pauzy.
Draconix - Čábra