Česká herní softwarová ST scéna se vyznačuje jedním velmi specifickým rysem, kterého si možná už někdo všiml, ale většina se jím prozatím nezabývá, buď protože žádnou originální českou hru nemá, nebo je má téměř všechny a je velmi spokojená . . .
Proč?
Protože se jedná o Profesionálního Hráče.
Stačí se rozpomenout. Hlípa, po chvíli unavila, velmi náročné na nervy a čas. CoCoCoPo, téměř nedohratelné, absolutně náhodné míchání. DST - textovka s poněkud nejasným dějem a nelogickými zápletkami. Hlava Kasandry, dlouhá, složitá, profesionálně naprogramovaná hra, určená je pro opravdové profesionály. A dnes?
Noid-4, u všech předcházejích her jsem si myslel, že se jedná o vrchol obtížnosti, náročnosti, někdy i nudy.
Ovšem Noid-4 je skutečná lahůdka. Typický arkanoid, ovšem se 4 pálkami. Každá místo jedné zdi. Odstřelování Všedusů, kteří uvěznili ostatní Noidy uprostřed hradeb svých těl. Atmosféra téměř ponurá a beznadějná.
No nic, řeknete si, pomůžeme Noidům, budeme ovládat 4 megapálky a návádět Noida, oblečeného do zvláštního brnění na tyto 'zrůdy'. Pln počáteční euforie, kterou každý patrně načerpá ze scenáře, jenž je vskutku umně napsán, začínám hrát.
Ha, mám pro začátek pouze jeden život. No nic, do boje. Ouha, ona to zase není taková legrace, život ztratí průměrný hráč asi tak 5x do minuty, což značí, že každou minutu by na automatu vydělali 25 korun, to by byl kšeft, že?
Osobně stále věřím v hráčskou prozřetelnost, která umožní každému, kdo hraje, dosáhnou určitého zlepšení a postupu alespoň do druhého kola. Bohužel, první půlhodina znamenala marnou snahu. Po hodině opět pokračuji a opět nic. Když už to chci vzdát, konečně se ledy prolomí, jsem v 2. úrovni. Tudy procházím bez ztráty kytičky a pokračuji ve trojice. Konečně překračuji hranici 500, čímž získávám v podstatě další život. Zde však má pouť i přesto po další minutě hry končí.
Od té doby, ať se snažím, jak se snažím, dál než do dvojiky jsem se nedostal. No nic, snaha byla, ale tam to prozatím, asi po 5 hodinách usilovného hraní končí.
Abych však jen nepomlouval, hra má i své světlé stránky, a je jich opravdu dost. Celkem originální zpracování arkanoidu, systém nákupu různých podpůrných zařízení (levá, pravá zeď, krtek apod.), ke kterým jsem se bohužel nedostal, celkem dobře zpracovanou Yamaha hudbu a ani grafika nevybočuje z lepšího průměru.
Ovšem obtížnost, ta to celé ničí. Přitom stačilo opravdu malinko, například dát hráči pro začátek alespoň 3 životy, a hned mohlo být veseleji.
Tak co, už víte, v čem jsou prozatím téměř všechny ST hry specifické? Ano, je to obtížnost, náročnost, na které by si snad vylámali zuby i západní pařani, protože mi připadá, že předpoklady na českého a moravského hráče opravdu vzrostly nad poměry, které jsme schopni snést. A tím nemyslím jen obtížnost her . . .
A kdybych vás přece jen neodradil a vy byste opravdu chtěli nadeptávat i svoje nervy, stačí, když si zavoláte do JRC, že chcete právě tuto hru. Oni vám snad, pokud ji budou mít, vyhoví a asi po týdnu si vyberete na poště dobírku, která vás bude stát nejen něco kolem 140 Kč, ale také nervy a klidný spánek.
PRO:
Celkem originální nápad, dobrá Yamaha hudba
PROTI:
Obtížnost, obtížnost, obtížnost . . . a poněkud podivně naplněný disk, hra má asi jen 100 kB. Proč tam není aspoň mód?
KONFIGURACE:
ST/STE, 512 Kb RAM, myš, 1DS, titul Superhráče HEAD