Povídka

Díky dnešní povídce se stal naším přispivatelem i nějaký zahraniční spisovatel, kterého já osobně vůbec neznám, ale náš nový redaktor MARWIN ano.

Kurt Vonnegut Jr.

Neuvěřitelný chundeláč Tomáše Edisona

Jednoho rána seděli na sluníčku na lavičce v parku dva staříci. Bylo to v Tampě ve státě Florida. Jeden se tvrdošíjně snažil číst knížku, která ho očividně zajímala, zatímco druhý, Harold K.Bullard, mu zvučnými, hlavovými tóny tlampače pouličního rozhlasu vyprávěl svůj životní příběh. U nohou jim ležel Bullardův labradorský retrívr, který nadto letitého posluchače trýznil tím, že mu sondoval kotníky velikým, vlhkým čumákem.

Bullard, který byl před odchodem do důchodu úspěšný v mnoha branžích, se s potěšením probíral svou významnou minulostí. Stál však před problémem, jež komplikuje životy kanibalů - a sice: že žádnou oběť nelze používat donekonečna. Každý, kdo s ním a jeho psem strávil jistou část dne, odmítal s nimi příště sdílet lavičku.

Takže Bullard a jeho pes se každý den vydávali do parku hledat nové tváře. Tohoto rána měli štěstí, neboť hned na začátku narazili na tohoto cizince, zjevně nového návštěvníka Floridy, stále ještě těsně pozapínaného v těžkém obleku, tuhém límci a kravatě, jenž nemá na práci nic lepšího než čtení.

'Tak, tak' řekl Bullard, uzavíraje první hodinu své přednášky, 'za svůj život jsem pětkrát nadělal jmění a zase o něj přišel.'

'To jste už říkal,' poznamenal cizinec, na jehož jméno se Bullard zapomněl zeptat. 'Hodnej kluk. Ne, ne chlapče,' oslovil psa, který byl stále agresivnější k jeho kotníkům.

'Eh ? Už jsem to říkal, opravdu?' zeptal se Bullard.

'Dvakrát.'

'Dvakrát v nemovitostech, jednou v železném šrotu, jednou v naftě a jednou v nákladní dopravě.'

'To jste už říkal.'

'ŕíkal? Ano, asi ano. Dvakrát v nemovitostech, jednou v železném šrotu, jednou v naftě a jednou v nákladní dopravě. Neměnil bych z toho ani den.'

'Ne, předpokládám, že ne,' řekl cizinec. 'Promiňte, ale myslíte, že byste mohl dát toho psa někam jinam? Pořád mi -'

'Jeho?' zaryčel Bullard bodře. 'To je nejpřátelštější pes na světě. Vůbec se ho nemusíte bát.'

'Já se ho nebojím. Jen mě přivádí k šílenství to jeho očuchávání mých kotníků.'

'To bude umělina,' uchechtl se Bullard.

'Cože?'

'Umělina. Na vašich podvazcích musí být něco z umělý hmoty. A safra, vsadím se, že to jsou tyhle knoflíčky. Ty budou z umělý hmoty, jako že tu sedíme. Ten pes je úplný blázen do umělý hmoty. Nevím, čím to je, ale je-li někde poblíž jenom malinkatý kousíček, vyčuchá ho. Patrně má nedostatek něčeho v potravě, i když, u sta hromů, jí líp než já. Jednou rozžvejkal celý zvlhčovač tabáku. To je, co? To je kšeft, do kterýho bych se teď pustil, himlhergot, kdyby mi pilulkáři neřekli, abych vysadil a dal tomu starýmu budíku pohov.'

'Mohl byste toho psa uvázat támhle k tomu stromu,' řekl cizinec.

'Všichni tyhle dnešní mladý mě zatraceně míchaj!' rozhořčil se Bulalrd. 'S tím jejich věčným blábolením, že není co poznávat. Nikdy toho neleželo před náma víc než dneska. Víte, co by řekl Horace Greeley dneska?'

'Má mokrý čumák,' řekl cizinec a odtáhl kotníky, pes však popolezl vpřed v trpělivém snažení. 'Nech toho, no tak!'

'Jeho mokrý čumák znamená, že je zdravý,' vysvětlil Bullard. 'Umělá hmota? Jen kupředu, mladý muži!' To je to, co by řekl Greeley. 'Atomová energie? Jen kupředu, mladý muži!'

Pes s konečnou platností lokalizoval plastikové knoflíčky na cizincových podvazcích a nakláněl hlavu jedním i druhým směrem, aby vymyslel způsob, jak se na ty delikatesy dostat zuby.

'Fuj!' vykřikl cizinec.

'Elektronika? Jen kupředu, mladý muži!' řekl Bullard . 'A už nechci slyšet o nedostatku příležitostí. Příležitost klepe na každý dveře v zemi ve snaze dostat se dovnitř. Když jsem byl mladý, člověk musel jít ven, příležitost sám najít a přivléci ji za uši domů. Dneska -'

'Promiňte,' řekl cizinec klidným hlasem. Zabouchl knihu, vstal a odtáhl kotník od psího čumáku. 'Musím vyrazit. Takže, příjemný den, pane.'

Důstojně odkráčel přes park, našel si jinou lavičku, s povzdechnutím se posadil a začal číst. Sotva se mu uklidnil tep, ucítil opět vlhkou houvu psího čumáku.

'Á - to jste vy!' zvolal Bullard a posadil se vedle něj. 'On vás stopoval. Zachytil nějaký pach a já ho prostě nechal bejt. Co bych vám říkal o umělině?' Spokojeně se kolem sebe rozhlédl. 'Nedivím se, že jste se přemístil. Bylo tam pěkně dusno. Žádnej stín, co by stál za zmínku, a ani náznak vánku.'

'Dal by ten pes pokoj, kdybych mu koupil zvlhčovač tabáku? zeptal se cizinec.

'A to je dobrej fór, opravdu dobrej fór,' řekl Bullard přívětivě. Náhle z ničeho nic plácl cizince přes koleno. 'Poslyšte, neděláte náhodou do umělých hmot? Já tu o tom vytrubuju a on je to nakonec váš obor.'

'Můj obor?' opakoval cizinec odměřeně a položil knihu. 'Lituji - nikdy jsem žádný obor neměl. Jsem fluktuant, už od devíti let, kdy si Edison zřídil laboratoř vedle našeho domu a ukázal mi analyzátor inteligence.'

'Edison' řekl Bullard. 'Thomas Edison, ten vynálezce?'

'Chcete-li mu říkat takhle, no prosím,' řekl cizinec.

'Jestli mu chci takhle říkat?' Bullard se rozchechtal. 'Myslím, že prostě budu! Otec žárovky a kdoví čeho dalšího.'

'Pokud si chcete myslet, že vynalezl žárovku, no prosím. O nic nejde.' Cizinec se dal znovu do čtení.

'Poslyšte, co má tohle všechno znamenat?' zeptal se Bullard podezřívavě. 'Děláte si ze mne šprťouchlata? Co máte s tím analyzátorem inteligence? Nikdy jsem o něm neslyšel.'

'Samozřejmě, že jste o něm neslyšel,' řekl cizinec. 'Edison a já jsme si slíbili, že ho budeme držet v tajnosti. Nikdy jsem to nikomu neřekl. Pak Edison slib porušil a řekl to Henry Fordovi, ten ho ale přijme, aby slíbil, že to neřekne nikomu jinému - pro dobro lidstva.'

Bullard byl uchvácen. 'Hm, a tenhle analyzátor inteligence, ten analyzoval inteligenci, viďte?'

'Ne, byla to elektrická máselnice,' pravil cizinec.

'Ale teď vážně,' škemral Bullard.

'Snad by bylo přece jenom lepší s někým si o tom popovídat,' řekl cizinec. 'Je to hrozné, celé ty roky to v sobě dusit. Jakou můžu mít ale jistotu, že se to nedostane dál?'

'Mé slovo džentlmena,' ujistil ho Bullard.

'Předpokládám, že silnější záruku, než je tato, bych získat nemohl, nemám pravdu?', řekl cizinec uvážlivě.

'Silnější záruka neexistuje,' prohlásil Bullard hrdě. 'Na mou duši, ať se na místě propadnu!'

'Tak dobře.' Cizinec se opřel a zavřel oči a zdálo se, že cestuje časem zpět do minulosti. Celou minutu mlčel, zatímco Bullard ho s respektem pozoroval.

'Bylo to na podzim osmnáct set sedmdesát devět,' promluvil konečně cizinec tichým hlasem, 'v městečku Menlo Park v New Yersey. Byl jsem tenkrát devítiletý chlapec. Jistý mladý muž, o kterém jsme si všichni mysleli, že je kouzelník, si zřídil laboratoř hned ve vedlejším vchodu. Blýskalo to tam a děly se tam všechny možné strašidelné věci. Děti z okolí byly upozorněny, aby se nepřibližovaly a nedělaly rámus, který by toho kouzelníka rušil.

S Edisonem jsem se neseznámil hned, ale jeho pes Sparky a já jsme se stali nerozlučnými kamarády. Sparky byl pes skoro jako ten váš a my jsem spolu zápasili a vláčeli jeden druhého po celém okolí. Ano, pane, váš pes je pravým obrazem Sparkyho.'

'Skutečně?' řekl Bullard polichocen.

'Jako že je Bůh nade mnou,' ujistil ho cizinec. 'No a jednoho dne jsme se Sparkym zase zápasili, až jsme se dostali na práh dveří Edisonovy laboratoře. Další věc, kterou jsem si uvědomil, byla, že do mě Sparky strčil a bác! Seděl jsem na podlaze laboratoře a koukal na samotného pana Edisona.'

'Vsadím se, že ho to namíchlo,' řekl Bullard potěšeně.

'Můžete se vsadit, že jsem byl vyděšený,' řekl cizinec. 'Myslel jsem si, že jsem se ocitl tváří v tvář samotnému Satanovi. Edison měl na uších připnuté dráty, které běžely dolů do malé černé skříňky, kterou držel na klíně! Mazal jsem ven, ale on mě chytil za límec a přinutil se posadit.

'Chlapče,' řekl Edison, 'před svítáním je vždycky největší tma. Chci, aby sis to pamatoval.'

'Ano, pane' řekl jsem mu na to.

'Už přes rok, hochu můj,' povídá mi Edison, 'se snažím najít vlákno, které vydrží ve žhnoucí lampě. Vlas, provázek, třísky - nic nefunguje. Takže zatímco se snažím vymyslet něco jiného, co bych zkusil, začal jsem si hrát s jiným svým nápadem, jen tak, abych si odfrkl. A postavil jsem tohle,' řekl a ukázal na tu černou skříňku. 'Napadlo mě, že inteligence je třeba jen další forma elektřiny, tak jsem vyrobil tenhle analyzátor inteligence. A ono to funguje! Jsi první, kdo o tom ví, chlapče. Nevím ale, proč bys nakonec neměl. Bude to tvoje generace, která vyroste v úžasné, nové éře, kdy lidi budou tříděni stejně snadno jako pomeranče.'

'Tomu já nevěřím!' zvolal Bullard.

'Ať mě na místě srazí blesk, jestli si vymýšlím!' prohlásil cizinec. 'A navíc to fungovalo. Edison ten analyzátor vyzkoušel na svých pomocnících v dílně, aniž jim řekl, o co jde. Čím byl člověk bystřejší, tím víc se vychýlila ručička na ukazateli té malé skříňky doprava. Nechal jsem ho, aby to vyzkoušel na mně, a ta ručička zůstala, kde byla, a jenom se chvěla. jakkoli jsem byl zabedněný, právě tehdy jsem poprvé a naposledy odevzdal světu svůj příspěvek. Jak říkám, od té doby jsem nehnul prstem.'

'Co děláte?' zeptal se Bullard dychtivě.

'ŕekl jsem: 'Pane Edisone, sire, zkuste to na tom psovi.' A přál bych vám, abyste viděl, co ten pes začal vyvádět, sotva jsem to řekl! Dobrák Sparky začal štěkat a výt a škrábat, aby se dostal ven. Když viděl, že to myslíme vážně a že se ven nedostane, vystartoval přímo proti analyzátoru inteligence a vyrazil ho Edisonovi z rukou. Zahnali jsme ho ale do kouta, Edison ho podržel, zatímco já jsem mu přiložil dráty k uším. A věřil byste tomu, že ta ručička přeletěla přes celou stupnici, pořádný kus za čárku udělanou červeným inkoustem na ciferníku?'

'Ten pes to spálil,' konstatoval Bullard.

'Pane Edisone, sire,' povídám,'co ta červená značka znamená?'

'Hochu můj,' povídá nato Edison,'to znamená, že ten přístroj je rozbitý, protože ta červená čárka jsem já.'

Cizinec vážně pokračoval : 'Jenže ono to rozbité nebylo. Ne, pane. Edison to celé překontroloval a všechno bylo v dokonalém pořádku. A zrovna, když mi tohle Edison povídal, Sparky, celý šílený, aby se dostal ven, se prozradil.'

'Jak,' zeptal se Bullard podezřívavě.

'My jsme ho měli v podstatě zavřeného uvnitř, chápete. Dveře byly zajištěny na tři způsoby - byl tam háček s očkem, závora a normální klika se západkou. Ten pes se postavil na zadní, vyhákl ten háček, odšoupl závoru a zrovna měl kliku v hubě, když ho Edison zarazil.'

'Ne!' řekl Bullard.

'Ano!' řekl cizinec a oči mu zářily. 'A právě tehdy Edison ukázal, jak velkým vědcem byl. Byl ochoten postavit se pravdě tváří v tvář, bez ohledu na to, jak nepříjemné to může být.'

'Takže!' řekl Edison Sparkymu. 'Nejlepší přítel člověka, co? Hloupé zvíře, co?'

'Ten Sparky byl ale číslo. Předstíral, že neslyší. Drbal se, vykusoval si blechy, obcházel kolem a vrčel na krysí díry - cokoliv, jen aby se nemusel dívat Edisonovi do očí.'

'Pohodička, co, Sparky,' řekl Edison. 'Ať si někdo jiný dělá starosti se sháněním jídla, budováním střechy nad hlavou a zajišťováním teplíčka, zatímco ty si chrníš před krbem, lítáš za holkama nebo tropíš bengál s klukama. Žádné hypotéky, žádná politika, žádná válka, žádná práce, žádné starosti. Stačí zavrtět ocasem či olíznout ruku, a je o vás postaráno.'

'Pane Edisone,' řekl jsem, 'tím chcete říct, že psi jsou chytřejší než lidi?'

'Chytřejší?' řekl Edison. 'Však se to svět doví! A já blázen tady celý rok otročím, abych vymyslel žárovku, aby si psi mohli v noci hrát!'

'Podívejte se, pane Edisone,' povídá na to Sparky, 'proč o tom -'

'Tak dost,' řval Bullard.

'Ticho!' vykřikl cizinec triumfálně. 'Podívejte se, pane Edisone,' povídá na to Sparky, 'proč o tom nepomlčet? Už po stovky tisíců let to takhle funguje k všeobecné spokojenosti. Nehaste, co vás nepálí. Zapomeňte na všechno, zničte analyzátor inteligence a já vám řeknu, co použít jako vlákno do žárovky.'

'To jsou žvásty!' zaryčel Bullard, brunátný v obličeji.

Cizinec vstal. 'Máte mé slavnostní slovo gentlemana. Ten pes mě za mou mlčenlivost odměnil burzovním tipem, kterým jsem se stal finančně nezávislým do konce život. A poslední slova, která Sparky kdy řekl, patřila Thomasovi Edisonovi. 'Zkuste kousek karbonizovaného bavlněného vlákna,' řekl.

Později byl roztrhán na kousky smečkou psů, kteří se shromáždili za dveřmi a poslouchali.'

Cizinec si odepnul podvazky a podal je Bullardovu psovi. 'Malý důkaz úcty, sire, k jednomu z vašich předků, který se upovídal k smrti. Přeju příjemný den.' Vsunul knihu do podpaždí a odkráčel.