Politické události ve světě i doma byly vždy zdrojem poučení i zábavy pro intelektuálské vrstvy, ale i nejširší obyvatelstvo. Pravda je v ústech politiků skloňována při všech možných i nemožných příležitostech a často se stává pouhou slovní konstrukcí. Národy neustále svádějí navzájem boje pro nic za nic nebo pro Helenu (ale to už je dávno, dneska by musela být zlatá). Není člověka, aby nehodnotil postoje a kroky své země, a v mnoha hospodách už dávno fungují stínové kabinety. Co Čech to megaloman (aspoň trochu). Proto jistě každý gamer (naprosto nepejorativně) zajásá nad možností rozhodovat o osudech impéria, byť jen prostřednictvím počítače. A jsme u jádra jablka (já vím, ty fráze ...).
Moji snahou bude co nejosobitěji zrecenzovat hru fy Microprose Civilisation. Pokud jde o objektivní hodnocení, to hledejte jinde, jsem jenom člověk (nebo ne ?). Je pravda, že tahle hra patřila k mým nejoblíbenějším už na PC, kde mně vadila jediná věc a to, že se hra každou chvíli zasekla. ST-čko je v tom o kousek vpředu, hra se nezasekává a pokud to tak vypadá, tak počítač přemýšlí a po pár chvílích si dá říci. To je asi zase jediné minus na ATARI, hra se zvlášť při vyšších levelech (king a emperator) stává zdlouhavou. Nevím, zda šlo o úmysl motivovaný snahou znejistět hráče a vystupňovat dynamičnost hry, na druhou stranu se mi nezdá, že by ST nebylo schopné se vypořádat s daným problémem rychle- ji. Minimálně grafika by mohla být efektivnější. K vlastní hře. Na úvodu je několik statických obrázků (něco jako z hodin geologie - vznik Země, života ...). Hru lze hrát buď v náhodně generované krajině nebo na Zemi, což je sympatičtější, protože umístění civilizací odpovídá alespoň zhruba dnešnímu či historickému stavu.
Cílem hry je, jak už název předznamenává, vést civilizaci, tedy jeden národ (římané, řekové ...) a vyrušit ostatní patrioty. Civilizací může být celkem nejvýše sedm, což je asi nejlepší, říše tak má šanci se rozvíjet, zatímco ostatní válčí mezi sebou. Nejde ale jen o dobývání a vybydlování okolního světa, je třeba starat se o vlastní lid, prosperitu jednotlivých měst a celkovou úroveň vzdělání. Věda je jedním z klíčů k úspěšnému dohrání Civ. Různé vynálezy, od kamenného kola až po jadernou hlavici, je nutné zapojit do zbrojení. I tak mírumilovný vynález jako abeceda slouží jako mocná zbraň (jednotky diplomatů). Celá říše se skládá z měst, která můžeme spojovat sítí cest a později i železnic. Města produkují cokoliv od nich žádáte (od knihoven a paláců až po vojska všeho druhu), pokud požadavky nejsou přemrštěné a lid má co jíst (takže zase chléb a hry), probíhá vše hladce a soupeři vůčihledně ubývají. Je důležité dbát na spokojenost národa, jinak dochází k nepokojům a produkce prudce klesá. S okolním světem lze jednat jakkoliv, můžeme uzavírat mírové smlouvy, útočit atd. Koho by nepotěšil pohled třeba na Napoleona nebo Bismarcka prosícího o mír (a stejně je pak zničím). Přesto jde v Civ. hlavně o válčení a k tomu je hra vybavena skutečně pestře. Škála různých typů vojsk sahá od domobrany vyzbrojné vidlemi a cepy, až po moderní jednotky podporované tanky a letadly. Stupeň vyspělosti a velikosti armády závisí na čem jiném než na penězích a vědě. Za peníze je možné pořídit skoro všechno - vojáky, sýpky, kolonizátory, ale třeba i podplatit protivníka a vyprosit si mír. Je proto nutné vytvořit vhodný kompromis při rozdělování peněz vybraných z daní mezi vědu a státní kasu.
Podle mého názoru jde o nejlepší strategickou hru, jaká byla kdy vytvořena. Přes malé nedostatky v grafice je i konverze pro ST velmi zdařilá a rozhodně bych ji doporučil každému.
MARWIN
P.S. Pokud vše dobře dopadne, dočkáme se příště ještě jedné recenze na Civilizaci, tentokráte však ve slovenštině a bude se jednat skutečně o recenzi od tvrdého 'pariaka', tj. nebude chybět ocenění herních situací a momentů, kterých si normální hráč ani nevšimne.
P.P.S. Příště by u toho mohla být i spousta obrázků.