Celé město ještě zůstává v oblaku smogu, který ho zcela zahltil po včerejším zhoršení rozptylových podmínek, ale ti co byli v tu chvíli vzhůru, spatřili v dáli pomalu vycházející slunce, jak začíná líně oznamovat další sychravý říjnový den roku 1999.
Displej na Mickyho hodinách právě ukazuje 8.30 a příjemný ženský hlas mu oznamuje 'Now is 8.30 am', pak se 10 vteřin nic neděje a tak hlas opět zpustí 'Teď je 8.30 ráno', Micky pomalu začíná zjišťovat odpornost toho zjištění a sám sobě vyčítá, proč si koupil budík, jenž mu tak příjemným hlasem oznamuje tak odporné věci.
Po včerejší, tedy vlastně dnešní, probdělé noci, kdy přemýšlel nad zakódováním několika postav, přitom na každé z nich se musí pohybovat asi 10.000 body, opravdu neměl náladu na nějaké složité uvažování. Moc dobře věděl, že jestli se mu podaří dokódovat všechno do 14 dnů, což byl skutečně v této závěrečné fázi splnitelný termín, tak dostane konečně dost peněz na to, aby mohl vyjet ven z toho smogu, který pohltil na dlouhou dobu celý Londýn, někam na Filipíny, tam si to snad ještě bude moci dovolit. Když tam byl minule, stála ho sodovka půl libry, teď bude cena patrně asi o 20% vyšší, ale co ubytování? Ano, takové myšlenky se honí programátorovi elitní softwareové firmy ještě než přijde k počítači a nezačne kódovat . . .
V tu stejnou chvíli v sídle Psycho Software, kde je Micky zaměstnán, sedí ředitel za stolem a čeká další hovor z U.S.A. od Atari Corporation. Ten totiž konečně rozhodne, zda má cenu pokračovat na projektu Hills of Aiwa na Jaguáru z roku 93 nebo budou všechny síly vrhnuty na zcela nový projekt nesoucí název Crying in the Rain, naprogramovaný na nové konzolovém počítači Jaguars asi 30x výkonějším nástupci Jaguara. Ano, ví, že by v této hře prakticky jen zjemnil a zrychlil grafiku z prakticky již dodělané Aiwy, ke všemu by přidal quadrofoní zvuk a pak bude vše hotovo. Ale spolu s tím by se objevil jeden problém . . . Frank o něm věděl a nedal mu spát již několik nocí. Jakmile padne rozhodnutí předělat celou hru na Jaguars, může poslat největšího hardwareového specialistu, který už z Jaguara vymáčkl co vůbec šlo, Mickyho do penze, nebo ho přeřadit na podřadnější úkoly. Ať udělá jedno nebo druhé, moc dobře tušil, že na místo hardweristy bude muset přijmout někoho z těch mladíků, kterým je dnes 18 let, ale vůbec netušil co udělat s 25 letým zkušeným, avšak pro budoucnost prakticky zbytečným Mickym. Celých dlouhých 6 let, během nichž si Frank nemohl na svého programátora stěžovat, mu stále procházelo hlavou. Moc dobře věděl, že se bude v podstatě opakovat situace z roku 93, kdy končila Éra Amig a ST, nebo roku 96, kdy zase uzavíral PC pracoviště. Jenomže ti lidé tenkrát v podstatě pracovali pro Psycho už od roku 78, tedy od doby prvních osmi bitů. Přechod mezi nimi a 16-bity či dokonce 32-bity byl poměrně jednoduchý, ale dnes jsou počítače již tak složité, že každý specialista, který musí pochopit prakticky celý systém a navíc i programování na tom určitém stroji je po ukončení jeho éry v podstatě vyřazen.
Zatímco probíhali Frankovi hlavou všechny tyto velmi záludné myšlenky, jeho tělo stále čekalo, v kanceláři osvícené světly monitorů, na telefon po nemž patrně získá Psycho Software 50 miliónů liber z prodeje nové hry, anebo získá 10 miliónů s tím, že ve firmě Micky zůstane.
Problém, jímž se trápil Frank, Mickyho prozatím vůbec neznervózňoval, a spíše rozmýšlel o tom, jestli dnes dodělá pohyb těch bláznivých paňáců, nebo se radši pustí do závěrečného odladění pohybu po labyrintu. Tam se totiž v jednom, pro Mickyho momentálně nedefinovatelném, okamžiku objeví podivná postavička připomínající kačera Donalda, a začne vykřikovat 'Není všechno zlaté, co se třpytí!', pak ukáže useknutou hlavu mrtvého zajatce, která promluví 'Neveř všemu co vidíš!', té hlavě vyleze z huby červ, nafoukne se, načež přileze k tobě a sežere tě.
Problém však spočívá v tom, že tento červ má být spatřen pouze jednou za celou hru. Jedině, když hlavní hrdina přijde ke Kristovu hrobu, kde zvolá 'Ty jediný, kdos předčil svou oblíbeností boha, vylez ze svého sídla'. Takže tento problém řešil Micky s obligátností mu vlastní, prozkoumal všechny registry, občas vykřikl pár nadávek na výrobce konzolí, pár na programátora systému, pár na sebe, potom si podal zmrzlinu a celou ji snědl, poslech si několik písniček od svých oblíbených Beatles, unaveně protřel zarudlá víčka a opakoval celý cyklus. Pouze zmrzlinu nahradila sodovka a Beatles nahradili Stones. Napotřetí to konečně vyšlo, za všechno mohla blbá proměnná, kterou dvakrát použil. Ne, systémacy neznají sousloví 'Objektové Programování', oni mají nejraději své bajty pro které by klidně skočili i z okna.
Takže tenhle problém zvládl, taky už bylo málem poledne, teď přijdou asi 2 hodiny cvičení, během nichž si odpočine mozek, kterej, jak se zdá, po dlouhém přemýšlení docela blbne. No nic, raději nemyslet a začít makat i na sobě.
Frank pořád ještě čekal na telefonát. Naštěstí se jeho myšlenky začali ubírat konečně i jiným směrem. Je fakt, že jako ředitel neměl příliš času na hraní her, ale teď, když stejně nemá co na práci se rozhodl konečně po pěti letech zase něco zapařit. Jo, teď začal rovzpomínat na svůj slang, který naposledy používal při hraní na svém ST. Je fakt, že mnohem raději pařil ještě na Atari 800, kde dohrál spoustu her od svého jmenovce Franka Cohena. Momentálně však nahodil jakousi multimedialní spářku u které celých prvních deset minut ani náhodu netušil o co jde, skoro ho zarazilo, jak můžou být takový pakárny, tak prodejný, ale na druhou stranu, svět je tak zkaženej, že si už normální hru nezaslouží.
Po chvilce přece jenom pochopil princip, prostě musíte projít štolami plnými stovkami mrtvých horníků. V tom ti budou chtít zabránit bezpečností hlídky težební společnosti ve které se nacházíš. Pochopitelně na ně můžeš nastražit různé pasti, kde je zasype kameni, když náhodou narazí na nášlapnou minu apod.
Celá ta hra se podobala jedné velké brutalitě, ale i Frank musel přiznat, že zde bylo i několik vtipných momentů se zabarvením černého humoru. Jakmile se podařilo zasáhnout tvé tělo někomu z komanda a ty jsi padl mrtvý, nezačala nová hra ihned, ale byla zde možnost podívat se na chování bezpečnostní hlídky po tvé smrti.
'Dostal sem ho Joe, už nestřílej!!!'
'Seš si jistej Harry, raději ještě pár dávek přidám.'
'Počkej, jak ho potom předáme kontrole.'
'Kdo říkal, že ho musíme někomu ukazovat'
'Hmm, to je fakt, tak do něj ještě něco napal, aby to byla tutovka'
'Dem teda k němu Joe, jo?'
'O.K.', hráč v tuhle chvíli uviděl, jak se k němu přibližují dvě postavy, když došli k němu, měli perfektně propracované obličeje Fidela Castra a Ronalda Reagana.
'Myslíš, že je mrtvej Joe?'
'No snad jo.', následovalo šlápnutí na tvou mrtvolu.
'Co s nim.'
'Necháme ho tady, chcípáka, ani nevydrží pár ran ze samopalu.'
'No jo, to je fakt, vždyť to byla vlastně jeho chyba, že chcípnul. Klidně moh ještě žít.
'Bacha! Teď se hnul Harry!', ve skutečnosti to byly padající kameny z horní štoly . . .
'Tak ty nás budeš strašit, zrůdo!', osočil se Harry na mrtvolu, 'Hned se uvídí jestli tě to přejde', a vypálil další zásobník na tělo, které už spíše připomínalo dobře proděravělý cedník.'
Potom 'demo' skončilo a objevila se uvodní obrazovka. Frank si přečetl uváděcí podtext hry na její krabičce.
Zcela nový způsob
reality můžete spatřit jedině
ve hře Miners and Killers (Hornící a Vrazi),
která vás zavede do skutečných
težebních štol bývalého SSSR,
kde byly prostory naskenovány.
Takhle nějak se Frank bavil, když zazvonil telefon. Další kroky znal naprosto bezpečně. Teď proběhne mezi desítkou opuštěných monitorů, přičemž se pokusí nezakopnout ani o jediný kabel, potom se vyhne vešáku se svým oblečením, oběhne stůl, který snad pamatuje George Washingtona, pak už jen zasedne. Vše tedy udělal, tak jak měl již 100x předtím tvrdě nacvičeno a s ledovým klidem zvedl sluchátko.
'Haló, tady Frank McFly, ředitel Psycho Software.
'Dobrý den pane McFly, hned vás přepojím k marketingovému řediteli fy Atari.', ozval se ze sluchátka příjemný ženský hlas. Proč všude použivají jako sekretářky ženy, problesklo Frankovi hlavou.
'Haló, tady je Arthur Hollow, marketingové oddělení. Chci vám říci pane McFlyi, že ten projekt platí. Nová konzola Jaguars bude během měsíce uvedena na trh a jako průvodní program jsme si vybrali právě vaší Crying in the Rain, takže co nejdříve pošlete výsledný produkt, abychom stihli vytlačit dostatečný počet CD disků, ano?'
'O.K. Mr. Hollow, všechno bude hotovo'
'V tom případě se těším na výsledek, který bude jako vždy u Psycha bezchybný. Nashledanou pane McFly.
'Goodbye Mr. Hollow.'
'A je to, takže Mickyho kódování bylo k ničemu, a teď použijeme hardware kódu od jednoho z těch floutků z vývojářského oddělení fy Atari, které jsem si najali. Jak to ale říci Mickymu? Vždyť právě skončila jeho éra a on o ničem neví. Raději mu hned zavolám, aby mě to netrápilo příliš dlouho.', všechny tyto myšlenky vytanuli Frankovi na mysli, jakmile zavěsil. Zároveň však navolil Mickyho číslo . . .
Micky právě docvičil, mozek si trochu oddychl, teď sice nevěděl co vlastně je, jelikož jako vždy když cvičil se zcela odpoutal od 'pozemského myšlení', ale jeho žaludek naopak dával najevo svou nelibost k tomu, že již 4 hodiny nepozřel nic jiného než sodovku.
Tělo tedy prošlo pokojem a jako omámené skončilo před otevřenou lednicí v kuchyni. 'Nikde nic, asi budu muset skočit něco nakoupit', řekl mozek žaludku.
Zcela překvapivě zazvonil telefon. Vyply se všechny podmíněné reflexy a Micky šel zvednout sluchátko.
'Ahoj Micky, tady Frank!', ozvalo se
'Ahoj Franku, kód už je skoro hotovej, odladění taky. Věřím, že do tří dnů to stihnu.'
'Kvůli tomu ti nevolám!
, ve Frankově hlasu bylo poznat, že se jedná o velmi vážnou věc'
'Takže voláš kvůli tomu Soundu, ten už je ale hotovej dávno.'
'Ne, ani kvůli tomu Sound, ani kvůli programování. Micky, Jaguar z roku 93 končí', dodal si Frank trochu odvahy.
'Hmm, a co má být', trošku zaraženě promluvil Micky.
'Deš do penze, možnost odvolání nulová, mesíční důchod 3000 liber. Jaguár prostě skončil. Ty půjdeš s ním', řekl zcela na rovinu Frank.
'Aha', Mickymu začali docházet souvislosti, 'to se dalo čekat, že? Takže jdu do starýho šrotu, jako všichni ostatní?', Micky nebyl žádná měkota a i když mu při pochopení významu těchto slov vyskočili na čele kapičky potu, žačal se s tímto údělem smiřovat. Mohl dopadnout mnohem hůř, třeba nikdy nezískat místo a skončit jako 10000 jeho vrstevníku ve vězení za pirátství, hackerství, práci pro špionážní oddělení nebo být dokonce zabit jako polovina jeho přátel pracujících v tomto oboru pro mafii.' 'Chceš-li to řici takhle, je to tak. Musíš se s tím smířit, každej jednou skončí. Psycho Software ti dá při odchodu peníze na dovolenou na vybrané místo ve světe, odstupné 10000 liber a již dříve řečenou rentu 3000 liber mesíčně s tím, že už nebudeš pracovat nikdy na strojích Jaguar či jiných konzolách podobného zaměření, především Nintendo a Sega, tzn. nepřejdeš k žádné konkurenci. O.K.?'
'Jo Franku, všechno je jasný. Takže na dovolenou pojedu na Filipíny. Programovat půjdu nazpět na své oblíbené ATARI ST, kde se opět setkám s tou starou gardou a nadále nebudu pracovat pro žádnou konkurenci. Dík za vše, co jsi pro mě udělal a přeju hodně štestí Psycho Software v dalším působení.
'I ty se měj, všechny papíry ti dojdou do 3 dnů od dnešního data. Pro vývojový systém si přijde náš technik. Takže sbohem Micky, snad někdy jinde a v jiné době', jak Frank dořekl, hned zavěsil a ani nečekal nechce-li Micky něco dodat. Stejně věděl, že nebylo co.
'Takhle odcházejí opravdový profesionálové', řekl si ještě pro sebe a sám věděl, že už asi nikdy nepotká někoho takového. Nikdo po něm už nebude Micky, ale přijdou nový, lepší, ale také mnohem mladší než 28 letý Frank, který už bude brzy na místo ředitele softwarové firmy příliš starý a nahradí ho někdo nový, progresivnější . . .
Tato povídka byla věnována všem perspektivním a zkrachovalým programátorům, hackerům, pirátům a ostatní počítačové havěti, která už si nemůže na ničem stavět, ale spíše očekává krach všeho co kdy uznávali.
HEAD