Ve 40. letech 20. století začala druhá světová válka, a v té stejné době vznikl i Tom a Jerry, zajisté si vzpomínáte na bláznivé honičky těchto dvou, které vpodstatě započaly již v hraných groteskách let dvacátých, v době Charlie Chaplina, Lauera a Hardyho.
Jakmile byl vyroben první počítač, začali kromě sportovních a střílecích pařeb vznikat i ty, kde hlavní hrdina se stává nejvíce utlačovanou (a mnohdy i nejčastěji ničenou) postavou, která musí projít všemi nástrahami a to pokud možno co nejrychleji, nejlépe bez ztráty života. Stačí si zavzpomínat na hry jako byly Keystone Capers, kdy dobrosrdečný zločinec prchal ve zlé předtuše před dvěma strážníky ne nepodobnými právě Laeru a Hardymu. Každá doba má tedy své hrdiny grotesek. A právě hrdinou pro přetahování všelijakých prchaček, jinak se tomu šílenému úprku snad říci nedá, se v letech 92 a 93, stala firma Hanna Barbera Production pod jejímiž křídly vznikly hry jako Flinstones, Hucklebery Hound a . . . Pixie & Dixie.
Čím že mě tato hra zaujala. Musím po pravě přiznat, že při prvním spuštění absolutně ničím, při druhém jsem ji hrál tak pět minut, ale už při tom třetím mi vše došlo. Pixie & Dixie je právě pokračovatel těch hratelných her. A když říkám hratelných, tak myslím her, které dokáže dohrát i přůměrný hráč. O co jde?
Padouch Mr. Jinks začaroval Pixieho a Dixieho bratrance a zavřel ho do skleněného vězení. Potom roztrhal magickou knihu a její jednotlivé listy rozházel po celém domě. Oba bratranci to zjistili, když přišli na návštěvu a nemohli jinak, než pomoci k překonání Mr. Jinkse. Tomu bídákovi to však velmi brzo došlo, a proto rozmístil po celém domě spousty nástrah, které budou muset Pixie s Dixiem překonat, aby vše mohlo skončit Happy Endem.
Hrát může jeden či dva hráči, přičemž vždy jsou na obrazovce obě myši dohromady. Při hře jednoho však druhá myš následuje první v jakoby hypnotickém stavu, a patrně proto ji nic nemůže ohrozit (to je moc psychologie, nevidím žádnou zeď, nevidím žádnou zeď, tak mohu jít a . . . bum, to byla špatná ukázka hypnózy, HEAD). V domě narazíte na Cínové vojáčky, natahovací myšky, blikající světýlka, masožravé rostlinky, 10 tunová závaží, která se schovávají za dvěřmi s otazníkem, tamtéž může ale být i kousek sýra či hra o to, kolik ztratíte bodů. Je vidět, že se Mr. Jinks činil a při vytváření nástrah pro naše hrdiny vůbec netrpěl nedostatkem fantazie (jako já). Nejhroznější zjištění pro každého hráče se patrně bude týkat počtu stránek kouzelné knihy. Proč? Jejich počet totiž přesahuje číslo 200, moc by mě zajímalo čím to autoři asi zaplácali.
Kladným momentem této honičky není jen hratelnost, ale i poměrně roztomilá grafika, a digitalizovaný zvuk z filmu, kterému jsem sice rozuměl velmi chabě, avšak je nutno to připočíst k dobru. O čem by se dalo ještě mluvit? Snad jen o tom, že na záchod musíte vyskakovat několikrát, jelikož je kluzký, přičemž musíte joystick pustit ve správném okamžiku. A když budete chtít lézt po závěsech, tak musíte vždy stát úplně dole a pak stisknout fire.
Dá se prostě říci, že je to jedna z dalších chodiček, která zaujme snad datem svého vzniku (92), pak hratelností, a v neposlední řadě veselou grafikou a zvuky. Jen tak mimochodem já to dohrál už při 4. hře, která trvala asi 3 hodiny.
PRO:
Pěkná, veselá grafika, dobrá hratelnost, jednoduché ovládání (jak pro koho, ne každý to zvládne)
PROTI:
Ohrané téma, minimum nových nápadů
POROVNÁNÍ:
Tom a Jerry I,II byli trošičku horší i když poskytovali možnost zhazovat předměty z polic.
Montezumas Revenge, proč to sem tahám? No, neustále čekám na skutečně pořádnou konverzi této hry na ST. A nic, stále nic.
Test Drive II, měl mnohem pomalejší a nudnější grafiku, lepší zvuky (nemůžete taky všechno brát vážně, HEAD)
KONFIGURACE:
Patrně 512 Kb RAM, Color Monitor, jeden nebo dva joye, 1 DS
HEAD