Dnes nás čeká další setkání s některými PD hrami pro ATARI ST, které i přes dlouho předpovídaný konec vývoje her pro naš milý kompl stále vznikají.
Jedním z posledních a nutno přiznat, že ničím originálních tetrisů, je právě The Final Tetris od Flixe z Delta Force. Nebudeme raději rozebírat čím se tito hoši zabývali dříve a přejděme rovnou k posouzení jeho posledního dílka.
Nejvíce na celé hře asi zaujme úvod umístění v Autofolderu, po chvilce natahování se spustí perfektní Soundtrack od skupiny Queen přehrávaný na takových 16 kHz. Jako obvykle u Fredyho má písnička poněkud pesimistický podtext i zabarvení hudby, ale jinak skutečně stojí za to. Po dohrátí této skladby se začne v AUTOfolderu nahrávat další program, tentokrát se objeví velmi vtipný nápis 'Pleas Wait Loading . . .' a začne nám hrát background jedné z Jacksonových písniček. Po minutovém poslechu, kdy už se začne zdát přehrávání stále stejné melodie lehce otravným se podíváte na kontrolku disketovky a . . . přijde rozčarování. Opět tedy klapnete do mezerníku a přihrává se další program. Hmmm, objeví se nápis DataDeck, vyjede Beastova obligátní hvězdička a konečně se začne nahrávat hlavní program. Po 5 sekundách se ocitnete v hlavním menu. Celá hra má v sobě jednu absolutní tetrisovou novinku, umožňuje totiž hru 3 hráču zaráz, jinak se ovládá joystickem, zcela klasickým způsobem. Kostičky padají velmi plynule a po chvilce hraní si uvědomíte, že i dost rychle.
Prostě se jedná o Tetris se vším všudy, který je profesionálně naprogramován, hlavní kód má 17 Kb zapakovaně, a hrát by ho měli jen opravdu profesionální hráči této oblbovačky.
Vše bychom mohli ukončit citátem, jenž se dočtete v závěru souboru, který věnoval Flix všem STčkářům.
Delta Force je mrtvý stejně jako je mrtvé ST (Zdravím Flixe a jeho rakev, HEAD).
PRO:
Dobrý Soundtrack, plynulost při hře, možnost hry 3 hráčů.
PROTI:
Zcela tuctová hra se zcela tuctovým zpracováním.
POROVNÁNÍ:
Původní Tetris vypadal téměř stejně.
Leonid měl více nápaditosti, ale zase méně plynulosti.
Tetris od Beasta, Hmmm, tak ten jsem ještě neviděl, ale bezpochyby bude nejlepší.
KONFIGURACE:
Půl mega by mělo stačit, Color Monitor, Joy
Hru můžete najít na disku PD029.
Druhou testovanou hrou, která se objeví současně s vydáním Narsilu v PD servisu je Shocker II. Dopředu musím říci, že se nejedná o plnohodnotnou kopii, ale pouze o Demoverzi, která má však plných 10 levelů, přičemž každý úplně jiný. Nemyslím tím jen rozestavění předmětů, ale i způsob ovládání, možnosti pohybu atd.
Hra vznikla v Německu, patrně díky úspěšnosti prvního dílu, který se nám bohužel nikdy do ruk nedostal, ale to nic nemění na tom, že Shocker II je dobře zpracovaným logicko akčním dílkem určeným výhradně pro monochromatický monitor a vaši myš.
Ve hře ovládáš v prvním levelu malou kuličku, která musí posbírat všechna srdíčka (i gameball nemůže žít bez lásky?) a poté s nimi projíždět jakymsi čtevrečkem s ikonkou H, kde se jednotlivá srdíčka ukládat, až sebereš a uložíš všechny, stačí když dojedeš do čtverečku s ikonkou E, pak postupuješ do další obtížnosti.
V dalším kole najdeš mnoho jiných nástrah, jako například přitažlivost, pneumatické dopravníky, magnety, smrtonosté lebky, prostě mnoho druhů různých nástrah, které budou zajisté výtaným překvapením.
Ještě je zde však jeden absolutně rozdílný druh kola. V něm pak musíš postavit šipky tak, aby kulička, která je vypuštěna po určitém časovém limitu, na své cestě posbírala všechny srdíčka a dojela do bezpečí. Zde bude skutečně potřeba pouze logického myšlení (Když dáš šipku zatáčející nahoru, nemůžeš očekávat, že pojede dolů a mnohé jiné čistě logické problémy, HEAD) a rychlosti, protože čas je zde skutečně neúprosný. Když budeš skutečně dobrý, dostaneš se až do 10. levelu, ten dohraješ, a pak si jen povzdychneš, proč nemůžeš vydat za hru 60 DM. A i kdybys náhodu zaplatit chtěl, velmi obtížně budeš hledat způsob, jak poslat peníze z ČR do zahraničí, nakonec tedy rezignuješ a raději počkáš, až něco podobného přinese na náš trh JRC.
Nejlepší na této hře se mi zdá zajímavý systém přistupových kódů do jednotlivých úrovní. Jaky je? Velmi prozaický, nemusíš psát žádné nelogické slátaniny typu 'AFMQZZCYFG' jako u Lemmings, či bláznivá čísla jako u Pushover. Zde stačí pouze napsat číslo levelu. Příklad, chci se dostat do 5. úrovně? ŕešení, nápíšu číslo 005.
Hudba i grafika patří mezi silné stránky Shockeru II, systém pro hru byl naprogramován pomocí knihoven pro Pure C.
PRO:
Zajímavý nápad, celkem pěkná grafika i zvuk, dobrá rychlost.
PROTI:
V podstatě další logická hra pro Monochrom, taky by to už chtělo v tomto rozlišení naprogramovat něco jiného, třeba Dungeon.
POROVNÁNÍ:
Oxyd byl spíše akční a navíc méně napadítý.
Bolo sem možná nepatří, ale zpracování grafiky měl velmi podobné, ostatně jako všechny hry pro monochrom.
Esprit, předchůdce Oxydu, opět stylově podobné.
KONFIGURACE:
Spíše 1MB, Mono Monitor, Myš, ST/TT/Falcon
HEAD
Hru najdete na disku PD030.