Vzpomínáte si na dobu nedávno minulou, kdy nejdůležitějším průkazem totožnosti nebyl ani pas, ani občanka či snad šeková knížka? Tehdy totiž byl největší devizou průkaz do strany. Které? Nebudu se o tom zmiňovat, jelikož doufám, že si ještě vzpomínáte. A z této doby vychází názvy téměř všech her od Orthodoxu. Proč? To se snad dozvíte na jiném místě dnešního čísla Narsilu. Každopádně první hrou, kterou tato skupina překvapila, byl Leonid. Podle referencí, jež k nám docházely, se jednalo o jednu z parafrází na Tetris, ale je tomu skutečně tak?
Nééééééééééééééééé s tím nemohu souhlasit. Už na úvod vás překvapí perfektně zpracovaný mód na motiv ruských lidových písní. Po skončení kulturní vložky sovětských soudruhů přichází samotná hra. Rozebírat princip blaznivého skládání kostiček nemíním (snad jen otoč, otoč POZOR! padá další, otoč, otoč, pusť POZOR! a zase další. Tolik tedy k principu, vydavatel), proto raději hned k novinkám vbudovaným do Leonida. Jednou z nich je například pravá strana obrazovky, kde se střídají obrázky vašich starých přátel, jmenovitě Velikého Vladimíra Iljiče Lenina, posledního z opravdových přímých potomků komunistického hnutí Velké Rusy, dále J. V. Stalina, posledního opravdového diktátora (nepočítáme-li bláznivého Fidela, nebo také jak by řekla Tereza Pergnerová Crazy Fidel from Cuba), dále pak naše normalizační soudruhy, jakými byli Gustáv Husák, Jakeš (ctěné křestní jméno si již nepamatuji) a další. Takže pokud jste si ze slavných včerejšků neschovali žádné noviny, máte možnost si nabyté zkušenosti obživit.
Samozřejmě autoři nezapomněli, že mezi námi byla spousta, ať již předrevolučních či porevolučních, disidentů, kteří dostali v Leonidovi zcela netušené možnosti, tedy šanci konečně si na bývalé mocnáře Socialistického Království zastřílet. Stačí, když uchopí do ruky myš, přejedou kurzorem na obrázek státníka a pálí. Co se nestane, soudruh začně křičet bolestí a skóre přibývá (ne, hra Leonid nemání nic společného se stejnojmeným časopisem, skórem myslím ta čísílka napsaná v rámečku). Pochopitelně střelba nemá pouze pomstychtivý účel, ale umožní vám hru i zjednodušit, protože když už nemáte, kam byste tu kostičku strčili, můžete po ní vystřelit a tím ji 'okousat' do kýžené podoby. Jediná nevýhoda zásahu je ve snížení Skóre o 10 bodů.
Každá hra končí zcela optimisticky nápisem 'Nahrál jsi jen XXXXXX' bodu, který následuje cynický úsměv Fidela, jenž byl natočen přesně před 15 lety na kongresu 'Do světlých zítřků s Kubánským Cukrem'.
Leonida bych doporučil především Václavu Havlovi, Billu Clintonovi, Ronaldu Reaganovi, všem disidentům a sobě. Ostatní se pochopitelně také mohou přidat, ale nepředpokládám, že by hlubokomyslnost této hry pochopili.
PRO:
Značná autenticita úvodní skladby, i při ohraném námětu jistá dávka originality, nízká cena - pouze 50 Kč;adresa uvedena na konci recenze
PROTI:
Funkčnost pouze na Mono monitoru, značně pesimistický konec.
KONFIGURACE:
Mono Monitor, 1024 kB RAM, 1 DS, funkční myš a klávesnice
POROVNÁNÍ:
Jako každej jinej Tetris, ale na Mono a s dobrým zvukem.
HEAD
A teď ta adresa, kde můžete Leonida objednat:
Petr Stehlík
Budovatelská 4793
Zlín
760 05