Píše se rok 1994 a já jsem si zašel koupit novou českou hru, která sice stála pořádnou pálku (sumu peněz), ale ani to mě , velké zvíře v redakci Narsilu, nemůže odradit. Stejně jako vy jsem byl na tento počin našich programátorů pořádně zvědavý . . .
Vložím disk A do počítače a spouštím hlavní program, jako vždy se s odporem vyhýbám manuálu a pokouším se hrát sám. Nejdříve přichází vcelku vkusné intro doprovázené pěknou hudbou, potom následuje zavedení do děje . . .
V daleké budoucnosti plné strachu a beznaděje byl život jen náhodou darován hrstce lidí na této planetě, kteří s hrůzou prožívají každý další den boj o život, jenž si čirou náhodou zachránili přežitím rozsáhlého jaderného konfliktu. I přesto jejich život visí doslova na vlásku, protože po planetě je rozmístěna v silech spousta raket, které čekají na jediný impuls z pocuchané počítačové sítě ministerstva války. Nikdo si není jistý, kdy některá z nich v nich najde svůj cíl, a pro tyto případy máme hrdinu. Jmenuje se Teodor Hornic, je profesionálně vycvičen pro práci s jistou speciální technikou. Prakticky od konce války podniká své šílené cesty ze svého opuštěného vojenského letiště do vnitrozemí, kde odstraňuje nebezpečné rakety. Ano, toto není jen jeho profese, ale přímo posedlost rozdat si to s těmi ocelovými stroji naplněnými výbušnou či dokonce nukleární směsí. Teď ho však čeká nadmíru težký úkol, který mu byl zaslán přímo z S.U.O.V (Světové Unie Obětí Války), ta od něj očekává nalezení rakety z nejnebezpečnějších, tedy Hlavy Kasandry. Přichází šance, na kterou Teodor čekal, teď může všem ukázat, že v tomto 'oboru' je prostě nejlepší. S.U.O.V. mu zaslalo potřebná data (no ne že by v té době existovali poštáci, ale pilot proudového letadla Mirage v té době stejně nemá nic jiného na práci, Proboha! Na co mají počítačové sítě?) s jejichž pomocí snad Teodor správně vyhodnotí výsledky družicového průzkumu. Kasandru prostě musí dostat. . . .
No a jsme ve hře, na obrazovce se cosi míhá na osciloskopu, ale jinak nic pozoruhodného. ŕíkám si: 'Trpělivost, přece na něco přijdu', dalších 15 minut usilovného pátrání mě přesvědčilo, že nikoliv. Otráveně otevírám manuál o pokračuji ve čtení.
'. . . Tak mám zase jednu noc za sebou. Už je nepočítám - proč taky. Ještě že mohu příjímat data ze satelitu. Za nějakou dobu se mi daří naladit frekvence tří stanic. Jsou to DSP */**, INTELSAT -*/*, GORIZONT -*/* (No čísla vám říkat nebudu, to bych vám pak už rovnou mohl poslat i oxeroxovaný manuál). . .' Manuál opět končí u mých noh a já konečně dolazuji INTELSAT (Nic jiného nebylo k nalezení, že by opětovná invaze těch odporných procesorů), objeví se na obrazovce vlevo nahoře jakoby obraz z družice a v něm, co jiného než rakety. V terminálovém okně mám možnost komunikovat na této síti. Dovolené příkazy klasicky DIR,LOGIN,LOGOUT atd. Takhle procházím po síti opět dost a dost minut, prohledávám různé oblasti. Civílní, válečné, zpravodajské a zjišťuji, že prozatím dost dobře nechápu, k čemu to celé je. Tak z té sítě otráveně vypadnu (obrázky ponorek, raket, letadel jsou ale velmi působivé) a najedu zase k těm raketám, zvolím si jednu z nich. Nehledím ani na obtížnost, ani na sílu dobývané rakety a rovnou do akce. Počítač se začne ještě navíc přihlouple ptát na jakési poměry nákladu (potrava, zbraně) a pak už jedu. Po lehčím zápolení s joystickem (ano tato hra se ovládá jak joyem, tak myší současně) se transportér rozjíždí (v manuálu sice bylo nápsáno '... Při startování plní FIRE funkci spojky ...' ale to mě vůbec nezajímá.) K cíli se musím dostat podle kompasu, který mě přes satelit stále navádí.
Až do této chvíle se grafickému ani zvukovému zpracování nedalo nic vytknout, ale zde to tedy autoři trochu poťali. Nešlo by ani tolik o grafiku, ale trhavost pohybu je příliš nápadná a zvuk? Zní asi jako Pragovka, tedy jeden z těch předpotopních nákladních automobilů (Zde nám nezbývá, než reagovat stejně jako Ron Atkinson, když se dozvěděl své šance na obsazení do role Jamese Bonda. 'Nemusí pršet, jen když kape'. Pro úplnost to bylo 50:1, což bylo stejně, jako měl Stallone). Takže snad příště.
Po ujetí strastiplné cesty k silu, kdy můžete být rádi, jestliže vás něco nezničí ještě dříve, se ocitnete přímo u něj. Zde se ze hry stává težkej adventure, všechno prozkoumat a vyčmuchat (V této chvíli mám za sebou asi už 2.5 hodiny hraní). Následovně sejít jako voják do podzemí a tam bojovat proti podzemní armádě, což je sdružení bláznů, kteří po konci války nepochopili, že je konec, a čekají invazi patrně od mimozemských civilizací. Pak se jen dostat k ovládacímu panelu, kde musím vyjmout pár švábů, čímž zabráním odpálení rakety a ty integráče se taky můžou hodit. Po zastavení této rakety mi zbývá ještě asi dalších 15. Potom snad všechno dobře dopadne . . .
K ději a atmosféře by to bylo snad všechno. Hlavě Kasandry musím skutečně připsat vysokou originalitu zpracování, která se dá u českého, ale i moravského človíčka čekat. Dále pak nový náhled na ovládání (joystickem, ikonami, myší, klávesnicí),animované sekvence, jelikož pozadí bylo statické a po něm se pohybovaly objekty (mně připadaly jako vektorové, ale nevím). Hudba je nejen skvělá, ale navíc má svůj speciální ovladač pro každý počítač (ST,STE,Falcon), využití blitteru, čisté naprogramování.
Stejně tak musím Hlavě Kasandry připsat vysokou cenu (mě stála 510 Kč), složitost ovládání, čímž myslím způsob, jakým celou hrou procházíte, například můj bratr vše vzdal po půl hodině se slovy 'Ta hra je snad pouze pro programátory' a to mě přivedlo k tomuto verdiktu. Nepatříte-li mezi nadprůměrně inteligentní matematiky (jedna, ale ne zcela ideální alternativa), programátory (ti už spíš), hackery, šilené modemymsty (těm se to bude líbit), nebo šílené pařany (mezi ty se nepočítám, avšak vítězí na celé čáře) ani si hru nekupujte, protože se patrně neprokoušete vůbec nikam a vše vás velmi rychle otráví. Poslední výtka, která by směřovala k celému projektu, se týka rozsáhlosti. Hra má 3 diskety, ani na jedné však nejsou data zapakována. Stačilo použít ICE-Packer a vše by mělo o polovinu méně. (No co byste říkali Narsilu na dvou disketách).
Nakonec však musím skutečně ocenit zase další skupinu českých programátorů, která se předvedla velmi zajímavým, i když mírně kontraverzním dílkem, a ukončit vše citátem Teodora Hornice: 'Sejdeme se v pekle ....'.
PRO:
Pěkná grafika, originální zpracování, výborná hudba, čistost naprogramování
PROTI:
Trhavý pohyb, moc disket, příliš rychlá smrt
KONFIGURACE:
ST/STE/TT/Falcon, 1 MB RAM, 3 DS, myš, joystick
POROVNÁNÍ:
Nevím s čím bych to srovnával
HEAD