Už si nepamatuju, kterej to bylo den, ani hodinu. Myslím ale, že se to stalo na jaře. Zas sem se vracel z jedné noční 'procházky'. Byl sem sice dost nalitej, ale nakonec se mi podařilo najít klíče, otevřít dveře a dojít ke své posteli, pak už toho na mě bylo dost, prostě jsem padl a usnul. Ovšem spal jsem doopravdy?
Ráno zazvonil pošťák s ohromnou obálkou, na které byly všechny ty poučky o neskladovatelnosti, křehkosti, rychlém dopravení adresátovi atd. Můj podpis tedy stvrdil, že beru zásilku do svého opatrovnictví, jelikož už jsem byl zvyklý dostávat každý den desítky všelijakých balíku, hrami počínaje a bombami, zlomenými tužkami, panenkami od čarodějů voodu konče.
Než abych něco otevíral, tak jsem si raději šel zahrát novou pařbu 'FIREHAWK' a pět následujících hodin mého života bylo pryč. Pozdní oběd mně spravil náladu (rohlík, salám, kakao), protože se ve vrtulníku zase nedařilo. Osobně si myslím, že tato verze stojí za nic. Raději se už těším na v 6.0 Copyright 04. To vás ale nemusí zajímat, vy klidně zůstaňte zakyslí ve 20. století.
Jelikož už nebylo co dělat, tak jsem otevřel obálku, pochopitelně velmi opatrně, protože ta dnešní vypadala velmi podezřele. Strhnu poslední papír a . . . 'To není možný, Whoou', ozývají se bytem mé první výkřiky. Na obálce svítí žlutě zářící nápis 'BAD INFLUENCE'. 'Co po mně asi chtějí', už mě přešel první stav nadšení a začínám logicky uvažovat, dá-li se tomu tak u počítačového nadšence vůbec říkat.
Pustím se tedy do dopisu . . .
BAD INFLUENCE TĚ ZDRAVÍ
Po dlouhodobém průzkumu v evropských zemých jsme zjistili, že tvoje organizace patří mezi jednu z nejšpinavějších a nejpodlejších, co se týče počítačových her ve světe. Jelikož chceme, a název pořadu tomu odpovídá, aby i taková individua byla pozvána do Špatného vlivu, a protože se domníváme, že i všichni ostatní by měli vidět, kam až může herní mánie dojít, tak jsme se rozhodli pozvat tě do Anglie na naše úterní natáčení (Bad Influence vysílá od roku 2000 každý pracovní den).
Jaké jsou naše záruky?. 'No ty bych teda rád věděl. Docela nerad vzpomínám, jak jsem musel z Německa utíkat F-39tkou, přičemž padlo za vlast pár německých stíhaček, než se mi podařilo přeletět hranice (nebo to byla nějaká virtualní realita).
Diplomatickou imunitu po celou dobu pobytu. Nejvýše však 96 hodin, abys ses nemohl spojit s žádnou z podobných skupin u nás. 'Idealisti, v Anglii máme napojení na všechny BBS přes vlastní satelit už od roku 99'.
Zároveň ti posílame v dopise letenku, poletíš letadlem soukromé letecké společnosti 'No Comment', proto se domníváme, že problémy s publicitou nebudou. Odlet je v pondělí ve čtyři hodiny odpoledne z brněnského letiště.
'Sakra, teď je 2.05, měl bych pospíšit', odhazuji tedy dopis s nedočtenými řádky 'Snad to vše přežiješ. Hodně štěstí ti přejí Max, Jane, Glue'.
Oblíkám své oblíbené rifle, rychle na sebe naplácám holicí mýdlo, párkrát se v tom spěchu pořežu a do oka mi skápne mýdlová voda, takže navíc parádně slzím. Vlasy natužím do oblíbeného tvaru a vzhůru na letiště.
Stojím před barákem, pod nohou svůj oblíbenej raketovej Skateboard a jedu. Proplítám se mezi autama v odpolední zácpě, kopu do jejich zavšivených dveří, ničím jejich zavšivený kufry a s šílenou radostí promačkávám střechy těch krabic smrti.
Už se blížím ke Slatině, zrovna přede mnou stojí Standa Brutal, kterého zajisté mrzí pětinásobná porážka ve VR pařbe 'Dvě pistole a klid'. Pro jistotu se mu velkým obloukem vyhýbám, on mě však spatřil a tasí svou laserovou pětačtyřicítku. Naštěstí je dost nalitej, tak jen podpálí pár popelnic za mnou.
Oddychnu si, 'Tak to mám z krku', teď už se jen dostat do letištní haly. V dálce jsou vidět malinké skleněné dveře. Můj Turboskateborad je ale třída (znáte ho TS 0401, prostě bomba). Rychlost se konstantě pohybuje okolo 80 km/h. Ke dveřím zbývá jenom kousíček a . . . 'Bum', plnou rychlostí celé mé tělo i se skatem narazilo do neprůstřelnýho skla, já blbec si neuvědomil, že na brněnským letišti je furt ten hnusnej zastaralej systém otvírání, kromě BOBY snad poslední v Republice. Přibíhající okolostojící se mě snaží dorazit a okrást, raději rychle vstávám a prchám do odbavovací místnosti.
Letištní celnící ze mě příliš velkou radost nemají, avšak když spatří v mé ruce skoro odjištěný ruční granát, rezignovaně pokývou hlavou.
Vše hrozné už je snad pryč, jediný problém, který mě ještě čeká, bude najít místo k sezení, ale myslím, že s tím granátem to bude hračka. Taky že jo, jakási stará ženská ihned po mém vstupu s křikem utekla, snad ji poděsil granát, snad to že místo druhé půlky mozku mám jen změt drátů. 'Její věc', říkám si a v klidu usedám, protože jsem už dost unavenej, tak v zápětí usínám. Klimbajicí granát v pravé ruce patrně nedal ostatním spát, jelikož když se těsně před přistáním v Londýně probouzím, je už letadlo úplně prázdný.
Vystupuju ven, všude kolem spousta ozbrojenců, kteří čekají na ty svý cestující. Všem jim se smutkem v tváři sděluji, že ostatní již patrně vystoupili cestou. Skupina asi dvaceti mužů (ale i žen) s kšiltovkami, štíty a baseballovými pálkami s nápisem 'BAD INFLUENCE' mě vyzývá, abych je následoval. Protože tady stejně nemám co dělat, přijímám jejich nabídku (jinak se těm lehkým výhružkám ani říct nedá) a následuji je. Nasedám do obrněného transportéru, zcela pomalovaného reklamami na Colu, Ocean a Empty Head, tedy nejbohatšími firmami těchto let.
Po půlhodině jízdy, provázené občasnou střelbou, se dostáváme do sídla televizní společnosti CNN (od roku 2002 ani jiná neexistuje). Přicházím do studia právě včas, je 15:59:50.
Světla září, počítače jsou již puštěné a Max právě dokresluje svůj umělý úsměv. Je 16:00.
Najíždí znělka, zatímco Jane si obléká podprsenku, kterou zapomněla po hrátkách s Glueem navléci. 'V Anglii žijí prostě všichni naplno až do poslední chvíle', říkám si.
'Hi lidi, je tady další BAD INFLUENCE, dnes si budeme povídat o nových hrách pro ATARI Eagle R4400, PC i860XP a herních konzolách MNES (Maniac Nintedo System Entertainment), SEGA Gigadrive.
Také zde bude dnes probíhat debata mezi výrobci her, které dnes zastupuje Andy Braybrook, Harry Kohn, John McJoy. Dále přijali naši nabídku producenti od firem Psygnosis, Ocean, Bitmap Brothers, Empty Head a v neposlední řadě zde musíme uvítat crackery, kteří jsou zastoupeni tou nejprofesionálnější spodinou, tedy jmenovitě Standa Brutal (jak ten se sem dostal), Charlie Breakpoint, Sam Carry, jejichž jména jsou pochopitelně profesionální pseudonymy.', Max dokončil svůj uvodní proslov a začali recenze.
Nejdříve předváděli FIRE HAWK v 5.5 na ATARI, PC a GIGADRIVE (Rád bych upozornil, že ten už mám dobrej měsíc doma). Zas si tam nastrčili ty připitomělý děti, aby sami uznali, jak je ta hra bezvadná, nebo ji naopak pohanili. To že jsou všechny dokonale zdrogovaný pochopitelně divák nesmí poznat, tak se jim ten ksichtík pro jistotu přemaluje.
Potom přišla skutečná bomba VR Montezumas Revenge pro PC a ATARI. Výborná grafika, dobrej zvuk a hlavně ten pocit, když uhoříte v žhnoucí lávě, či topení ve vodě plné vírů je bezva.
Co bylo dál? Jen pár tuctových blbostí na MNES, které mají sice skvělou reklamu, ale stupidní japonskej nápad.
No a pak přišla na řadu ta debata, zpočátku (asi první půl hodinu) směřovali všechny otázky na Andyho, kterej sice odpovídal jak divej, ale pro totální vyčerpání z palby otázek ho odnesli na nosítkách. Nevím, jestli to byl záměr, ale potom nabrala výměna názorů poměrně normální obrátky.
Debata probíhala asi následující způsobem:
Max:'Co takhle hra VR Lemmigns z roku 98.'
Harry:'Celkem obtížné na naprogramování, používali jsme systém asi 40x rychlejší než ATARI Falcon 060.' Max:'A ochrana proti kopírování?'
Psygnosis:'Na svou dobu poměrně vykonný HardLock firmy MLOCK' Glue jako vždy dělá chudáka, ale aspoň je s ním sranda.
Max:'Chce k tomu něco říci Standa Brutal'
Stan:'Poměrně stupidní, ale zabralo to 5 hodin práce jednomu z nejlepších v naši skupině.'
Zástupce Psygnosis se stále ještě trochu usmíval.
Max:'Co myslíš ty, Charlie?'
Charlie:'HardBreak v 2.2, 20 sekund', doufám, že má cynická odpověd všechny pěkně nabourala.
Max:'Co si myslíš o hře FIRE HAWK v 5.5, zvládne vaše organizace tuto hru také za 20 sekund?'
Charlie:'Bohužel, FIREH už určitě tak rychle necracknem.' Max si asi myslí, že na nás vyzrál, a tak připojí popichovačnou otázku: 'Jakto že ne, to už se vám dnes tolik nedaří?'
Charlie:'Neřek bych, ale FIRE HAWK jsme crackovali MCABreak v 5.0 asi před měsícem a trvalo to přesně 2 minuty, osobně nevím proč tak dlouho, asi se spojím s výrobcem.'
Zástupce Empty Head opustil studio se zjevným vztekem v obličeji.
Debata pokračovala v podobném stylu ještě asi 15 minut, pak už tam zůstali pouze Charlie, Standa, Sam a Glue. Jediná věc, která nám tedy v tu chvíli zbývala, bylo ukončit celý pořad nějakým vtipným způsobem, Jane se zatím v pozadí pomaličku odstrojovala, přičemž na mě mrkala okem, jednou levým, jednou pravým, zase levým, zase pravým, ale jinak to byla fakt pěkná holka.
Poslední slova nechali všichni svorně na mně (pořád se mi v pravé ruce pohupoval ten poloodjištěnej granát).
Má poslední slova byla zcela prozaická:'Nikdy jsem se takhle chovat nechtěl, za všechno si můžete sami, komerce, komerce, komerce. Nic proti vám ovšem nemám, a proto to raději rychle ukončím', při řeči mé kroky pomalu směřovali k objektivu kamery, 'Je mi ze všeho co jsem zde spatřil velmi špatně, asi se z toho pobliju', po mém posledním slově zalila čelní sklo kamery jakási odporná tekutina, Sam a Stan mě následovali a poblili se tam také.
Potom jsme současně s Jane, která byla zavěšena v mé ocelové rámě a Glueem, jenž se chtěl přidat do naší skupiny, opustili studio.
Pro odlet nám vyhradila společnost 'No Comment' celé jedno letadlo, to patrně po zkušenostech s příletem, kdy zmizeli podivně cestující nejen z letadla, kde jsem putoval já, ale i z toho, kterým letěl Sam a Stan. Osobně nevím čím to mohlo být, ale přece znáte přísloví: 'Doba je zlá a lidé jsou špatní', tak co.
Cesta proběhla celkem v pohodě, Jane se ke mě tulila, Glue vyprávěl svoje přihlouplý vtipy, Sam řídil letadlo, Stan po jiných, která kolem nás prolétávala, pálil, protože jak Sam řekl, nemají se tu co motat, posádka vyskočila raději s padáky ven (při takové rychlosti bohužel patrně uhynuli) a já se bavil stále s Jane. Ona nebyla úplně blbá, měli na ni prostě všichni kolem špatný vliv.
Přistání se kvapem blížilo, avšak naše organize stále nedořešily několik problémů. Donutil jsem Sama a Stana, aby se posadili, letadlo zatím řídil Glue, tulicí Jane mi stále zahřívala mé ocelové rameno, a rozdělili si trh Cracků. Ze tří velkých producentů mně zbyl Empty Head, Samovi Ocean a Stanovi Psygnosis. Teď mezi námi zavládne mír, dokud opět někoho z těch dvou neporazím pětkrát za sebou v nějaké hře, musím si dát větší pozor.
Jedinou věcí, kterou mi tato výprava přinesla, bylo tedy sepsání smlouvy s ostatními crackery v Brně, takže děkujem ti, Špatný vlive.
Před chvilkou jsem přišel s Jane domů a nastartoval nový program pro VR (Censored, náš časopis není mládeži nepřístupný) . . . .
Ksakru, co je, Jane nikde, hlava mě bolí jak střep a jedinou věcí, která mi teď zbývá je dohrát NightFall, páté patro. Však uvidíme, jak se bude dařit. Snad líp než posledních čtrnáct dní, během nichž pořád stojím před jakousi zrůdou a nic. Na minulost, budoucnost či sen už raději nevzpomínám i když to Censored s Jane bylo bezva.
HEAD a NED