Vzpomínáte si na scény z Larryho, kdy se zabavuje v disco clubu, nebo jste hráli futuristickou hru B.A.T., kde jste si mohli v podobném prostředí dokonce i zastřílet? (Já jsem si vždy vystřelil jen jednou a pak . . . nic zvláštního krach.) Nejraději jsem však hrál tu boží disco (vím, že to nebylo disco, ale jinak bych se nedostal k tématu, kterým se chci v anketě zabývat) hru Jumping Jacks'on, kde musel malý šílený hudebník v jednotlivých levelech spouštět své tvrdé rockové desky. Tak to byla skutečně svého času bomba.
Už víte co mají všechny tyto hry společného? Ano, je to DISCO. Co to vlastně je? Někdo může říct, že je to styl hudby, jiný tím myslí tu místnost, kde se všichni v posledních záchvěvech křečí klátí k zemi a polomrtví jsou odváženi do nemocnice, nebo na psychiatrii. Vidíte, i to mají tvrdí pařani společného s Discotvrďáky. Jediná výhoda nás, hráčů, je ta, že když hrajeme, tak se nenudíme. A když nehrajeme, tak nejraději spíme.
Už vás nemíním znuzovat dále svými pocity a půjdu rovnou k věci. Jako správného počítačového nadšence mě zajímalo, kolik podobně postižených lidí (skutečně si nemyslím, že bych byl zdráv) najdete právě na diskotéce.
Opravdu se jedná spíše o sociologický průzkum než rubriku počítačového časopisu, proto se také ihned po této anketě budu zabývat právě těmi Disco hrami (ne o žádném Strip Pokeru nebude řeč).
Zeptali jsme se v časovém rozmezí asi půl hodiny jednoho 100 lidí. Celá akce se odehrála v tom odporně komerčním prostředí BOBY CENTRA, v tom místě umělých úsměvů, unavených očí, znuzených pohledů, tvrdých Security a bláznivých disžokejů, kteří pouští hudbu až na hranici únosnosti (mně osobně už to nevadí, jelikož jsem skutečný tvrďák, ale na- poprvé to byl děs). Z tohoto sta lidí nám 32 lidí přiznalo jistou náklonost k počítačovým hrám. Ostatních 68 lidí se k nám stavělo jako k bláznům, kteří se snaží co nejvíce lidem otrávit večer. Jejich jemnými poznámkami jsme se však nenechali odradit a tvrdě jsme se ptali dál. A setkali jsme se s úspěchem. Jeden hráč vypadal jako moje představa Andrewa z Excaliburu (Já osobně nevím, jak vypadá, ale nějak tak by to mohlo být). Seschlá tvář mladého dvacetilletého muže hledící přes své brýle na vše s velmi shovívavým pohledem. Tak tento člověk nám asi jako jediný sdělil pravdu. Prince dohraje pokaždé, když ho začne hrát, ale i přesto ho považuje za nejoblíbenější hru.
Když jsme postupně procházeli mezi ostatními lidmi, tak z toho vyplynulo asi následující hodnocení.
Průměrný věk hrajících byl 20.67 let. Jejich nejoblíbenější hrou byl bezpochyby Princ of Persia, který se opakoval 5x. Dále pak následoval 3x Tetris, 2x Golf, 2x Šachy, Golden Axe, X-Wing, Indiana Jones IV, F19 Stealth.
Průměrný věk nehráčů je 25 let, tedy jsou o poznání starší.
Jak vidno, celá anketa v podstatě dopadla silným krachem. Pouze jsme si dokázali, že v této společnosti patrně nebude mít Narsil úspěch.
No nic, teď už raději k veselejším věcem, jmenovitě Jumping Jackson'ovi.
Hra vznikla v roce 1990, tedy v době prudkého rozvoje herního software pro ATARI ST. Tehdy ještě PC nebylo zdaleka herním počítačem, Soundblaster snad ještě ani neexistoval a na vrcholu výkonu se pohybovaly třistaosmdesátšestky na 30 MHz.
Ihned po vložení disku do drive se začne hra nahrávat a asi po minutě se objeví obrázek hlavního hrdiny hry držícího v ruce kytaru. K tomu začne hrát perfektní samplovaného demo , které pochází z nějakého (možná fiktivního) koncertu. Nejdříve se začne ozývat nadšený řev fanoušků, pak najede tvrdá kytara a je to tady. Teď už jen netrpělivě čekám na skutečnou hru. Za chvíli se ocitám v hlavním menu, kde si můžu vybrat buď hru A nebo hru B, což jsou dvě zcela rozdílné cesty hraní (liší se odlišností jednotlivých úrovní). Další možností je prohlédnout si tabulku nejlepších hráčů (nemusíte mít strach, že byste se do ní nevešli, autoři byli patrně MEGALOMANI, jelikož tato se jedná o TOP 1000).
Vybírám si hru A a už se ukazuje první nápis, který říká LEVEL 1. Na obrazovce se njedříve proskroluje celý level, abych věděl, co mě čeká. Co teď? Úkol pochopíte v podstatě hned, řadu různobarevných desek musíte poskákat (nevím, jak bych řekl hopsání, při kterém se mění barvy jednotlivých polí) tak, aby měl určitý počet polí umístěných poblíž stejnou barvou. Tato barva musí být shodná s barvou gramofonu (možná CD), který ještě není obsazen. Ihned po položení se vám spustí jedna ze stop hudby. Nejedná se však o žádnou YAMAHAu, ale skutečné samply! Tak tam doskáču, položím první desku a ozvou se bubny, pak jdu na další a i tam opakuji postup, když už se blížím k cíli, dostane mě odporná orchestrální trubka (největšími nepřáteli v této hře jsou totiž různé pochodové bubny, basy, trubky apod. havěť, která na žádné disko ani rockotéku nepatří). Já se však nevzdávám a skáču na to místo znovu, trubka se drží zatím v ústraní, abych dokončil další desku. Nasadím ji . . . . spustí se basová kytara. Konečně se mi to podaří i potřetí. Celá hudba běží v plném proudu. Na závěr se musím nějak dostat na šachovnicové pole, pak obrazovka několikrát změní barvu (patrně z toho nářezu) a úroveň je u konce.
To byl tedy první level, v ostatní to už zdaleka není tak jednoduché, přehrávačů přibývá, orchestrální nástroje nabývají na inteligenci a hrací plocha se zvětšuje. Naštěstí zde existuje sytém PASSWORDů, abyste se nemuseli pořád vracet do první obtížnosti. Pozor! Kód do levelu však ziskáte pouze v tom případě, jestliže se vám podaří vyhrát tzv. CHALLENGE, to je úroveň, kde musíte vyskákat všechny pole a na žádné nesmíte stoupnout 2x (tak to bylo aspoň u 5 levelu, v 11 jsem totiž prohrál, ale v TOPu jsem na prvním místě), jinak jsou všechny naděje zhaceny.
Při hře ti budou nápomocny ještě různé prvky, jako například dvoj přehrávač - můžeš vzít dvě desky zaráz, bunda pro správného rockera - život navíc, různé nápoje, jídlo - body navíc atd. Teď už asi není co dodat, snad jen užij si perfektní hudbu s perfektní grafikou v této bláznivé slátanině.
Klady
Perfektní plynulý scrolling a zvukové efekty. 32 barev na obrazovce. Špičková hudba. Funkčnost na jednostranném drive.
Zápory
Na černobílé televizi hůře hratelné.
Konfigurace
512 kb RAM, barevný monitor, pořádné reproduktory a dobře zvukově izolovaná místnost. 1 DD disketa.
HEAD